Archív kategorie 'Asteroidy'

2 komety, 2 supernovy, 2 kvazary

Středa 2. Červenec 2014

Ačkoliv jsou teď noci krátké a světlé, stále se dá dobře pozorovat. A protože na obloze se pořád něco děje, je i co pozorovat. Minulou noc jsem proto věnoval třem dvojicím zajímavých objektů.

(Pokračování textu…)

FRAM: kometa Catalina a Ceres s Vestou

Středa 2. Červenec 2014

Martin Mašek nadále intenzivně úkoluje jihoamerický robotický dalekohled FRAM, který patří Fyzikálnímu ústavu Akademie věd a slouží pro observatoř Pierra Augera. Posledními úlovky dalekohledu jsou kometa C/2013 UQ4 (Catalina), která byla loni objevena ještě jako asteroid, ale stala se z ní najednou kometa. Dále Martin zaslal pěknou animaci, jak se k sobě blíží planetky Ceres a Vesta. Jak se ukázalo, je tam té drobotiny samozřejmě víc. Jsme v pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem…

kometa 2013 UQ4 Catalina
28. 6. 2014, 18×60 sekund, FRAM/GLORIA/Martin Mašek (Pokračování textu…)

Lov na Pluta

Pondělí 23. Červenec 2012

Po dlouhodobější absenci pohledu na noční oblohu jsem využil první jasné noci, kontaktoval Vice a sešli jsme se ve 22.30 na našem oblíbeném plácku na Kopanině s tím, že zkusíme nějaké aktuálně viditelné komety. Celkem mě překvapilo, jak se obloha od mého posledního pozorování „pootočila“ a jak je Saturn večer nízko nad obzorem. Již první pohled do 12 palcového dobsonu, namířeného na Vegu napovídal, že obloha dnes bude velmi průzračná a seeing také dobrý.

Zákres polohy Pluta, Aleš Majer

Epsilon Lyr byl krásně rozložený již při zvětšení 71x. Obraz hvězd byl krásně bodový i při zvětšení 250x v němž zmíněná čtyřhvězda vypadala opravdu majestátně. Stejně jednoduchým objektem byl Izar a několik dalších pěkných dvojhvězd, jejichž sledováním jsme si krátili čas do úplného setmění. Pak nás napadlo zkusit vyhledat těleso, které od svého objevu až do roku 1996 patřilo do rodiny planet sluneční soustavy a to Pluto. Bohužel se v těchto letech nachází v nejjižnějších částech ekliptiky v souhvězdí Střelce, ale průzračná obloha až téměř k obzoru k tomu přímo vybízela. Vyhledali jsme pozici nedaleko hvězdokupy M25 a Pluto bočním viděním problikávalo již při 150 násobném zvětšení. Následné zvětšení 187x a 250x již pouze potvrdilo pozitivní detekci této trpasličí planety. Protože byl opravdu dobrý seeing střídali jsme v dobsonu již pouze Ethosy 8 a 6 mm a prohlíželi objekty ve Střelci, Štíru, Hadonoši, Štítu, Orlu a Vodnáři. Hlavně tedy kulové hvězdokupy a po nasazení UHC filtru i planetární mlhoviny. Zajímavou se kromě eliptického Saturnu jevila Box nebula (NGC 6309) v Hadonoši. Krásnou strukturu vykazovala i řada mlhovin, hlavně Laguna, Trifid a Omega. Okouzlující je v takto velkém přístroji při velkém zvětšení i M11, jen netuším proč se jí přezdívá Divoká kachna – nám na první pohled připomínala spíše rozesmátou lebku či nějakou kmenovou obličejovou masku. Pozorování jsme zakončili kolem jedné hodiny klasikami typu M57, M27 či řasová mlhovina v Labuti. Jediným negativním pocitem z tohoto pozorování byla relativně velká zima (na polovinu července…). Vicovo SQM ukazovalo 8 stupňů celsia, ale subjektivní pocit zimy umocňoval i celkem silný vítr (byli jsme rádi za péřové bundy a ke slovu přišla i čepice s rukavicemi) a v nadhlavníku hodnoty kolem 21,3. Z původně plánovaného hledání komet nakonec nebylo nic, ale i tak to bylo velmi příjemné a úspěšné pozorování pod dobrou oblohou.

Aleš Majer

Planetková přehlídka

Sobota 23. Červen 2012

Že se i v období kolem slunovratu, kdy v našich zeměpisných šířkách nenastává astronomická noc, dá pozorovat, dobře ukázala minulá noc.
S libereckými kolegy z našeho klubu astronomů jsme se domluvili na výjezdu na Kopaninu, tentokrát na romantické místo u pomníčku na Košovech. V plánu jsem měl pozorovat asteroidy. Těm nevadí, že není pořádná tma. A ta ani nebyla, když jsem ve 23 hodin dorazil na smluvené místo.
Ladin, HoPi a Cassi dorazili později, když už jsem měl binar 125 mm připravený, pozoroval Saturn s Marsem a neúspěšně se pokoušel o kometu C/2009 P1 (Garradd).

Strom u pomníčkuStrom u pomníčku na Košovech, foto: Cassi

(Pokračování textu…)

51 AU = Makemake

Sobota 17. Březen 2012

Za dráhou Neptunu dnes rozeznáváme kromě transneptunických planetek také skupinu těles označovaných jako trpasličí planety. Může za to kongres Mezinárodní astronomické unie, který v Praze roku 2006 zařadil Pluto mezi tento typ těles. Řekněme, že hranice mezi trpasličí planetou a planetkou je zde zhruba určena velikostí, neboť běžné planetky tohoto tzv. Kuiperova pásu planetek mají velikosti řádově do stovek kilometrů a často i nepravidelný tvar. Největší tělesa, jako je Pluto, však mají velikosti nad tisíc kilometrů a tvar koule. Právě to je řadí mezi trpasličí planety. Největším známým tělesem Kuiperova pásu je pravděpodobně Eris. Ta je srovnatelně veliká, nebo o malý kousek větší než Pluto. Rozměry dosud nebyly určeny s dostatečnou přesností. Nejjasnějším tělesem je potom Pluto, který má nyní kolem 14,2 mag a proto byl objeven jako první už v roce 1930. Kdyby tehdy Clyde Tombaugh, objevitel Pluta, hledal i trochu výše nad rovinou drah planet (ekliptikou), nepochybně by jeho píli neunikla ani Makemake, druhý nejjasnější „plutoid“ – trpaslík za dráhou Neptunu. Ta má totiž jasnost 16,8 mag. To je sice už hodně málo na pozorování běžnými amatérskými dalekohledy, ale jak jsem doufal, měla by být dostupná fotograficky. A protože nyní nastává její opozice se Sluncem, pokusil jsem se o její vyfotografování.

Makemake 16.3.2012
16.3.2012, 23:40 – 00:00, 7x3min, ISO800
Canon 30Dmod + Celestron ED80/600 red. Vixen 0,67x (f402 mm)
(Makemake je označena šipkou)

Když se podíváme na označení, která astronomové zabývající se meziplanetární hmotou pro plutoidy používají, snadno si ověříme, že v tom takový zmatek, jako IAU nedělají. Objekty za Neptunem dostávají běžné číselné označení jako jiné planetky, což je logičtější přístup, než vyčleňovat je nějak speciálně jako třeba již zmíněné „plutoidy“, tedy tělesa podobná Plutu. Bývalá devátá planeta má tedy označení (134340) Pluto a najdeme ji nyní asi 31 AU od nás (AU je astronomická jednotka a znamená vzdálenost Země – Slunce). Největší těleso spolu s Plutem je (136199) Eris, která je nyní asi 96 AU od nás. Druhá nejjasnější je ale (136472) Makemake [čti ma(h)ke-ma(h)ke]. Její jasnost podporuje ještě ne tak velká vzdálenost od nás a možná i vyšší odrazivost povrchu, která by se prý dala vysvětlit tím, že pokud by měla v přísluní řídkou atmosféru, jako má nyní Pluto, tak poté, co se dostává na protáhlé dráze dál od Slunce, atmosféra zmrzla a vyšší odrazivost způsobuje led na jejím povrchu. Pro účely našeho článku je zajímavé, že její vzdálenost od nás je 51,4 AU a je to tedy nejspíš nejvzdálenější amatérsky ještě běžně dostupné těleso Sluneční soustavy. Světlo z ní k nám letí něco málo více jak 7 hodin!

pole Makemake s galaxií
Celé pole s mírným ořezem – poloha Makemake vč. naznačeného výše uvedeného výřezu. Nedaleká galaxie NGC 4559 je v souhvězdí Vlasy Bereniky. Pod ní bychom našli známější galaxii „jehlu“ NGC 4565 (není v záběru).

K vyhledání v terénu pro účely fotografie jsem vystačil s mapkou připravenou pro článek na astro.cz, ale pokud bych ji chtěl hledat vizuálně např. půlmetrovým dalekohledem, byla by to asi fuška s nejistým výsledkem. Přestože jsem fotografoval za výborných podmínek v Jizerských horách, málem se mi planetka na snímku neobjevila. Na průměr dalekohledu 8 cm je to slušný výsledek. Lepšího běžně dosahuje přímo v Jablonci n. N. Milan Antoš, který používá CCD kameru a 20 cm dalekohled.

Martin Gembec

Planetka mezi galaxiemi a nová proměnná hvězda!

Středa 4. Květen 2011

Večer 20. 4. 2011 bylo jasno. Jelikož se nechystal výjezd za tmou, tak jsem si na balkoně přichystal refraktor 70/700mm s CCD kamerkou na paralaktické montáži.

Na počítačovém planetáriu jsem si všiml, že planetka č. 11 (Parthenope) se bude velmi dobře hledat, neboť se nacházela nedaleko jedné jasné hvězdy ze souhvězdí Panny. Mimo to poblíž ležela jedna jasnější galaxie. Rozhodl jsem se tedy, že si zkusím cvaknout planetku mezi galaxiemi. Druhým cílem byla proměnná hvězda. Na stránkách Sekce proměnných hvězd v předpovědích minim jasnosti jsem si vybral pozorovatelsky zanedbanou zákrytovou proměnnou G0330.1394 Vir.

Planetka Parthenope mezi galaxiemi
Planetka Parthenope mezi galaxiemi. R70/700mm, 0.5x reducer, CCD kamera Orion StarShoot monochrome II. 49x30sec.

(Pokračování textu…)