Archív: Březen 2012

Jiří Grygar 13. dubna v Jablonci nad Nisou

Úterý 27. Březen 2012

V pátek 13. 4. od 17 hodin proběhne přednáška Dr. Jiřího Grygara na téma Okna vesmíru dokořán po třiceti letech.. Upozorňujeme všechny zájemce, že vstupenky jsou v prodeji v Eurocentru.

Plakát lze stáhnout v PDF a vytisknout.

Jiří Grygar přednáší v Jablonci nad Nisou

Mars refraktorem Astronomického ústavu AV ČR

Úterý 27. Březen 2012

Předseda Klubu astronomů Liberecka – pobočky České astronomické společnosti, se kterým Astronomický ústav AV ČR spolupracuje v Jizerské oblasti tmavé oblohy, pořídil dne 25. března 2012 přenosným refraktorem Astronomického ústavu AV ČR s parametry 120/1000 na
montáži EQ6 ve zvětšení 320x tuto kresbu Marsu. Je na ní dobře vidět severní polární čepička Marsu.

Mars - kresba Aleše Majera

Planeta Mars se nyní nachází na obloze v souhvězdí Lva, tzn., že vychází večer a je velmi nápadným objektem noční oblohy, protože upoutá nejen svojí jasností, ale i výraznou oranžovou barvou.

Kromě Marsu jsou zvečera nad západním obzorem velmi dobře viditelné planety Jupiter a především Venuše a nad východním obzorem v souhvězdí Panny najdete Saturn. V jednu chvíli tak můžeme spatřit pouhýma očima čtyři planety Sluneční soustavy.

Převzato ze stránek Astronomického ústavu.

Pozorování a přednáška na ZŠ Rýnovice

Pondělí 26. Březen 2012

Vydařené počasí, pěkná přednáška o zajímavých otázkách z astronomie a kosmonautiky (tentokrát připravená žákem 8. třídy Láďou Mockem) a nakonec výborné pozorování díky spolupráci členů Klubu astronomů Liberecka. Tak to byl dnešní večer na ZŠ Rýnovice v Jablonci nad Nisou.

 

 

seskupení Jupiteru dole, Měsíce a Venuše na večerním nebi

Přednáška v prostorách školy. Pozorování na dvoře – refraktor 120/1000 na paralaktice dovezl Aleš, reflektor 150/1200 přidal Láďa a SCT 6″ přivezl Honza až z Liberce.

Fotografie Aleše Majera:

Děkujeme všem zúčastněným a věříme, že se nám povede ještě mnoho podobně povedených akcí.

Fotografie Martina Gembece

Venuše a Měsíc, dole Jupiter

Fotografie Honzy Píchy:

Martin Gembec

Messierův maratón 2012

Sobota 24. Březen 2012

Rok se sešel s rokem a byl tu opět březnový nov, tedy ten správný čas na shlédnutí maxima objektů z Messierova katalogu během jediné noci.

Počasí už déle než týden přálo, tak šlo jen o to vybrat správný termín, neboť o místu pozorování – Jizerce – nebylo pochyb. Noc z pátka 23. 3. na sobotu 24. 3. 2012 se zdála být vhodná, i když ne všem členům Klubu astronomů Liberecka vyhovovala.

Vyrazil jsem o něco dříve, abych stihnul mladý Měsíc 28 hodin po novu. Už z auta byla vidět tenká mistička nad obzorem. Bohužel stejně tak dobře byl vidět i zákal do 10° nad horizont. Srpeček oblačností prošel bez problémů a zapadl v 19.23 (všechny časy v SEČ).

To už byla připravena technika: binar 125 mm s dvojicí Naglerů T5 16 mm dávající zvětšení 48× a triedr 12×50.

Letošní maratón jsem chtěl pojmout formou rallysprintu, kdy krátké rychlostní zkoušky oddělují delší spojovací úseky. V tomto duchu byla minulá noc na Šumavě s Ladinem a HoPim jakási seznamovací jízda. Tam jsme na průzkumné cestě do Zhůří mimoděk odpozorovali během poloviny noci na 80 „messiérů“.

Shakedown

Testovací zkouškou by se dalo nazvat úvodní zahřívání před ostrým začátkem. Plejády a Jesličky byly vidět pouhým okem, na Velké mlhovině v Orionu pak obvykle zaostřuji optiku. To bylo ještě dosti světlo a hodiny ukazovaly 19.30.

Stav: 4

19.30 – 20.00 RZ1 Soumraková

První a poslední rychlostní zkouška je nejtěžší. Večer ještě za soumraku je potřeba ulovit galaxie M74 a 77, což se mi obvykle nepodařilo. Letos ale štěstí přálo. Galaxie ve Velrybě byla snadnější, neboť má spíše stelární charakter, to její kolegyně z Ryb byl větší oříšek, navzdory tomu, že přesně vím, v jakém místě se nachází. Po usilovném desetiminutovém snažení se podařilo v jejím místě cosi vykoukat. Důkazem viditelnosti byl pohyb objektu spolu s hvězdami při posouvání s dalekohledem.

Mezitím jsem stihnul kouknout na kulovku v Zajíci, což bylo prozřetelné, neboť chvíli poté se začala nořit do oparu. To už ale přijížděli další členové a příznivci KaLu a světly aut zhatili potvrzení viditelnosti M74, protože i ta v zápětí zapadla do balastu nad horizontem, takže ji už nikdo další neviděl. Kolegové stihli alespoň ještě galaxie v Andromedě a Trojúhelníku. Bylo 20.00 a první eRZeta byla za mnou.

Stav: 4+7=11

21.00 RZ2 Zimní otevřenky

Následovala moje nejoblíbenější pasáž. Místo velkého binaru bohatě posloužil malý triedr. Od M52 a 103 v Kasiopeji přes Persea (M111, 34), trojici ve Vozkovi (M36-8), dále k M35, pak až dolů pod Sírius (M41), obloukem přes Lodní záď (M93, 46, 47) zpátky do Jednorožce (M50), Hydry (M48), po M67 v Raku se to dá zvládnout za minutu. K tomu se přidá M1, 78 a 76 a zimní obloha je odbytá.

Stav: 4+7+18=29

22.00 RZ3 Jarní galaxie

Na prohlídku galaxií v Panně je dobré si ji nechat vystoupat výš nad obzor. Do té doby je možnost se věnovat jinému, nemessierovskému pozorování, nebo klábosení s kolegy. Sám jsem pendloval mezi Patisovým 4″ refráčkem a Alešovým 12″ dobsonem. Rovněž jsem triedrem projel padesátku aktuálně viditelných oblíbených asterismů a některé z nich představil neustále žasnoucímu Pavlu Suchanovi. Z pohody mě lehce vytrhl jen Aleš hláškou: „Proč je ten Ethos od bláta?“ To byla zřejmě památka na pozorování na Šumavě z minulé noci, kdy si ho půjčoval Ladin… A nepřiznal se! ☺
Vysoko ve Velké medvědici zářila věrná kometa C/2009 P1 (Garradd). Nejhezčí byla v dobsonu, kdy bylo možné rozeznat náznaky chvostů. Bylo to už moje 70. pozorování této stále jasné vlasatice.

Projetí dvojice „tripletů“ ve Lvu a shluku mlžinek v Panně je opět minutková práce pro velký binar. Přidáme–li mlhavé obláčky v Honicích psech a Velké medvědici, jsme za 5 minut hotovi. Nad obzorem bylo i pár hezkých kulových hvězdokup (M3, 5, 13, 53, 92), tak jsem je rovněž projel. Těsně nad Bukovcem vykukovala ještě M39 v Labuti.

Tady se už projevila únava z minulé probdělé noci i těch předešlých. Desátá jasná noc za posledních deset dní udělá své. Kouknul jsem ještě na Saturn a rozhodl se zalézt do spacáku. Ačkoliv bylo všude kolem plno sněhu a teplota se držela kolem nuly, leželo se příjemně. Poslouchal jsem, co si kolegove (o mě) šuškají, když si mysleli, že spím. Sem tam letěl nějaký meteor, takže celkem idylka.
Stav: 4+7+18+41=70

23.00 RZ4 Mezihra I

Ze spacáku mě vytáhl HoPi, který dorazil později. Měl jsem pro něj nový okulár na otestování. To už ale kluci začínali balit. Podmínky nebyly ideální, tak usoudili, že to nemá cenu. MaG chtěl ještě zkusit zajet do Krkonoš a vylézt na Vrbatku, ale to jsem zavrhl, neboť by byl problém tam dotáhnout techniku.

Kouknul jsem na M68, změřil jas oblohy v zenitu pomocí mého SQM-L (21,45) a když jsem zjistil, že jsem zůstal na Mořině sám, tak jsem začal také balit. Nezamířil jsem však domů, ale dál po silnici na druhý konec Jizerky, k Pešákovně. Tam jsem ani nevybaloval, nastavil budík a v (ne)pohodlí auta usnul.

Stav: 4+7+18+41+1=71

01.00 RZ5 Mezihra II

Kdyby Messier neobjevil M83, mohl bych spát déle. Protože tato galaxie nevystupuje příliš vysoko, je potřeba na ni jít ve správný čas. Během čtvrthodinky jsem vybalil dar přítele Binara, zkoukl kromě zmíněné osmdesáttrojky ještě pelmel v Lyře, Labuti a okolí (M57, 56, 29, 27, 71) a když už byl Hadonoš nad obzorem, projel ještě několik kulovek návdavkem (M10, 12, 14, 107).

Podmínky na obzoru se nelepšily, spíše naopak, ačkoliv v zenitu SQM ukazovalo 21,46. Znovu jsem nastavil budík s tím, že se uvidí…

Stav: 4+7+18+41+1+10=81

04.00 – 04.30 RZ6 Svítání

A vidělo se. Tedy nevidělo. Antares skrz opar sotva prosvítal, po Střelci ani památky, Bukovec byl celý v mlze. Jen severní obzor byl koukatelný, tam ale není nic zajimavého k vidění. Přesto SQM v zenitu ukazovalo stále hezkých 21,44 MSA. Teplota klesla na −3°C, což bylo vidět na omrzlém stativu, který jsem nechával na rozdíl od dalekohledu celou dobou venku.

Situace se po chvíli maličko zlepšila. Dalo se projet kulovky ve Štíru a Hadonoši (M4, 80, 9, 19, 62) a sjet klasicky od M11 po M8. Níž to nešlo.
Rozhodl jsem se někam popojet, i když už času bylo málo. Když jsem měl sbaleno a odmlžoval okno u auta, mlha se rozestoupila. Rychle jsem tedy vše vybalil, ale než jsem to stihl, Střelec opět zmizel. Jen M22 a 28 se na chvilku ukázaly. Po marném pátrání po M6 jsem kouknul na M15, M2 jsem ale už také nezpozoroval.

Na úplné rozednění jsem ani nečekal. Ani ISS v 5.12, která měla být jako bombónek na závěr, mě už nazajímala. V 4.45 jsem to zabalil a odjel poněkud rozladěn s tím, že letos stovku nepřekonám.

Jaké pak bylo překvapení doma, když jsem to spočítal! Rovných 100 a to jsem nemusel započítávat ani M0 pozorovanou zkraje večera.

Stav: 4+7+18+41+1+10+19=100

Cílová rampa

Nakonec tedy zavládla spokojenost. Jubilejní padesáté letošní pozorování se vydařilo. Akce se dá absolvovat, aniž by člověk padal únavou. Stačí půlhodinka po setmění, půlhodinka ráno a půlhodinka někdy mezi, tedy žádný maratón, ale spíš sprint na etapy – rallysprint.

Do příštího roku musím zvážit, zda Jizerka je vhodné stanoviště. Tma je tam sice dostatečná, i když proti minulému roku byla obloha o poznání světlejší, ale ranní pozorování nám už dvakrát zhatil zákal u obzoru. Páteční termín se také neukázal jako příliš vhodný, jezdilo kolem mnoho aut. Každopádně i když to je celkem nuda, klidně si to napřesrok zopakuji znova.

Vic KaL ◊!

Díky za pěknou reportáž. Zbytek torza KaLu totiž zbaběle utekl kvůli hrozbě zákalu a jak se ukázalo, tak i mlh. Já skončil v čase 22:30 na čísle 67 a narozdíl od Vica jsem pečlivě vyhledával objekty triedrem a pokud byla možnost snažil jsem se objekty pozorovat i binarem a dobsonem. Takovou rallye, jako Vic si nikdo z nás dovolit nemůže, o roztodivných asterismech ani nemluvě. Na to je prostě potřeba být od začátku roku alespoň 50x pod oblohou 🙂

Jak je vidět, není třeba stahovat kalhoty, i když podmínky jsou mizerné. To vše píšu nyní s vědomím, že dnes večer je ideální počasí na Messieérův maratón a já sedím doma nemaje pohybovadlo, které by mně vyvezlo dále za město. Možná se ale v horách během noci zatahne, tak snad nebudu litovat.

Závěrem vás zvu také na prohlídku fotografií Messiérova maratónu 2011, který jsem absolvoval loni a jehož galerii jsem nedávno vložil na web.

Martin

Euroregion Tour

Čtvrtek 22. Březen 2012

Opět po roce se koná v Jablonci nad Nisou veletrh cestovního ruchu na němž se prezentuje také Jizerská oblast tmavé oblohy. K dispozici jsou dalekohledy na pozorování Slunce v čáře H-alfa i ve viditelném světle. Přijďte se podívat na stánek i na sluníčko.

Akce trvá ve čtvrtek a v pátek cca od 9 do 17h v Jablonci n. N. v Eurocentru. V sobotu jen do 11 h.

Mars dobře viditelný

Čtvrtek 22. Březen 2012

V posledním období je dobře viditelný Mars. Pomáhá tomu i lepší seeing, tedy menší neklid atmosféry. V pondělí na Astronomickém setkání se o tom mohli přesvědčit i návštěvníci z řad veřejnosti. O den později jsem se na chvilku měl možnost podívat za ještě lepších podmínek a detaily, které jsem tehdy viděl mi vytanuly na mysl při pohledu na včera pořízenou kresbu Petra Smoláka. Když kresbu zesvětlím, už se to velmi blíží tomu, co bylo vidět okem ve chvílích nejlepšího uklidnění obrazu.

Mars, kreslil Petr Smolák

Za KaL Martin a Aleš

Supernova v galaxii M 95

Pondělí 19. Březen 2012

Poměrně jasná supernova byla objevena o víkendu ve známé galaxii M95, která je součástí „druhého tripletu“ v souhvězdí Lva. Ono těch galaxií je tam vizuálně dostupných spíše pět, když máme pořádný dalekohled, ale tři patří do Messiérova katalogu. V těchto dnech tudy prošel Mars. I díky tomu se mi podařilo supernovu vyfotit už v pátek (celý snímek zde), tedy ještě před oznámením objevu. Vlastně jsem tak přišel o možnost ji objevit, protože jsem ji na snímku nehledal. Vic mezitím v neděli večer supernovu spatřil vizuálně. Už je jasnější než dvě hvězdy, které vidíme na snímku poblíž supernovy.

supernova v M95 16.3.2012

Supernova v galaxii M 95. Nová hvězda je vyznačena a jádro galaxie je vlevo nahoru od ní. Ani tříminutová expozice nezachytila zcela ideálně i ramena galaxie. Mars a přecházející vysoká oblačnost se nejspíš podepsaly pod kvalitou snímku. Navíc není ideálně zaostřený. Přesto je na snímku (zde 2-krát zvětšeném) supernova dobře vidět ještě v době, kdy nabíhala do maxima svého jasu a je tedy těsně po výbuchu. K explozi došlo samozřejmě velmi dávno, protože světlo nám tuto informaci doneslo teprve nyní. Podle posledních údajů je od nás galaxie vzdálena 33 miliónů světelných let.

Technické info:
16.3.2012, 22:10UT, expozice 3min, ISO800
Canon 30Dmod + Celestron ED80/600 + Vixen 0,67 red.

Martin Gembec

51 AU = Makemake

Sobota 17. Březen 2012

Za dráhou Neptunu dnes rozeznáváme kromě transneptunických planetek také skupinu těles označovaných jako trpasličí planety. Může za to kongres Mezinárodní astronomické unie, který v Praze roku 2006 zařadil Pluto mezi tento typ těles. Řekněme, že hranice mezi trpasličí planetou a planetkou je zde zhruba určena velikostí, neboť běžné planetky tohoto tzv. Kuiperova pásu planetek mají velikosti řádově do stovek kilometrů a často i nepravidelný tvar. Největší tělesa, jako je Pluto, však mají velikosti nad tisíc kilometrů a tvar koule. Právě to je řadí mezi trpasličí planety. Největším známým tělesem Kuiperova pásu je pravděpodobně Eris. Ta je srovnatelně veliká, nebo o malý kousek větší než Pluto. Rozměry dosud nebyly určeny s dostatečnou přesností. Nejjasnějším tělesem je potom Pluto, který má nyní kolem 14,2 mag a proto byl objeven jako první už v roce 1930. Kdyby tehdy Clyde Tombaugh, objevitel Pluta, hledal i trochu výše nad rovinou drah planet (ekliptikou), nepochybně by jeho píli neunikla ani Makemake, druhý nejjasnější „plutoid“ – trpaslík za dráhou Neptunu. Ta má totiž jasnost 16,8 mag. To je sice už hodně málo na pozorování běžnými amatérskými dalekohledy, ale jak jsem doufal, měla by být dostupná fotograficky. A protože nyní nastává její opozice se Sluncem, pokusil jsem se o její vyfotografování.

Makemake 16.3.2012
16.3.2012, 23:40 – 00:00, 7x3min, ISO800
Canon 30Dmod + Celestron ED80/600 red. Vixen 0,67x (f402 mm)
(Makemake je označena šipkou)

Když se podíváme na označení, která astronomové zabývající se meziplanetární hmotou pro plutoidy používají, snadno si ověříme, že v tom takový zmatek, jako IAU nedělají. Objekty za Neptunem dostávají běžné číselné označení jako jiné planetky, což je logičtější přístup, než vyčleňovat je nějak speciálně jako třeba již zmíněné „plutoidy“, tedy tělesa podobná Plutu. Bývalá devátá planeta má tedy označení (134340) Pluto a najdeme ji nyní asi 31 AU od nás (AU je astronomická jednotka a znamená vzdálenost Země – Slunce). Největší těleso spolu s Plutem je (136199) Eris, která je nyní asi 96 AU od nás. Druhá nejjasnější je ale (136472) Makemake [čti ma(h)ke-ma(h)ke]. Její jasnost podporuje ještě ne tak velká vzdálenost od nás a možná i vyšší odrazivost povrchu, která by se prý dala vysvětlit tím, že pokud by měla v přísluní řídkou atmosféru, jako má nyní Pluto, tak poté, co se dostává na protáhlé dráze dál od Slunce, atmosféra zmrzla a vyšší odrazivost způsobuje led na jejím povrchu. Pro účely našeho článku je zajímavé, že její vzdálenost od nás je 51,4 AU a je to tedy nejspíš nejvzdálenější amatérsky ještě běžně dostupné těleso Sluneční soustavy. Světlo z ní k nám letí něco málo více jak 7 hodin!

pole Makemake s galaxií
Celé pole s mírným ořezem – poloha Makemake vč. naznačeného výše uvedeného výřezu. Nedaleká galaxie NGC 4559 je v souhvězdí Vlasy Bereniky. Pod ní bychom našli známější galaxii „jehlu“ NGC 4565 (není v záběru).

K vyhledání v terénu pro účely fotografie jsem vystačil s mapkou připravenou pro článek na astro.cz, ale pokud bych ji chtěl hledat vizuálně např. půlmetrovým dalekohledem, byla by to asi fuška s nejistým výsledkem. Přestože jsem fotografoval za výborných podmínek v Jizerských horách, málem se mi planetka na snímku neobjevila. Na průměr dalekohledu 8 cm je to slušný výsledek. Lepšího běžně dosahuje přímo v Jablonci n. N. Milan Antoš, který používá CCD kameru a 20 cm dalekohled.

Martin Gembec