Archív: Březen 2012

Supernova v galaxii M 95

Pondělí 19. Březen 2012

Poměrně jasná supernova byla objevena o víkendu ve známé galaxii M95, která je součástí „druhého tripletu“ v souhvězdí Lva. Ono těch galaxií je tam vizuálně dostupných spíše pět, když máme pořádný dalekohled, ale tři patří do Messiérova katalogu. V těchto dnech tudy prošel Mars. I díky tomu se mi podařilo supernovu vyfotit už v pátek (celý snímek zde), tedy ještě před oznámením objevu. Vlastně jsem tak přišel o možnost ji objevit, protože jsem ji na snímku nehledal. Vic mezitím v neděli večer supernovu spatřil vizuálně. Už je jasnější než dvě hvězdy, které vidíme na snímku poblíž supernovy.

supernova v M95 16.3.2012

Supernova v galaxii M 95. Nová hvězda je vyznačena a jádro galaxie je vlevo nahoru od ní. Ani tříminutová expozice nezachytila zcela ideálně i ramena galaxie. Mars a přecházející vysoká oblačnost se nejspíš podepsaly pod kvalitou snímku. Navíc není ideálně zaostřený. Přesto je na snímku (zde 2-krát zvětšeném) supernova dobře vidět ještě v době, kdy nabíhala do maxima svého jasu a je tedy těsně po výbuchu. K explozi došlo samozřejmě velmi dávno, protože světlo nám tuto informaci doneslo teprve nyní. Podle posledních údajů je od nás galaxie vzdálena 33 miliónů světelných let.

Technické info:
16.3.2012, 22:10UT, expozice 3min, ISO800
Canon 30Dmod + Celestron ED80/600 + Vixen 0,67 red.

Martin Gembec

51 AU = Makemake

Sobota 17. Březen 2012

Za dráhou Neptunu dnes rozeznáváme kromě transneptunických planetek také skupinu těles označovaných jako trpasličí planety. Může za to kongres Mezinárodní astronomické unie, který v Praze roku 2006 zařadil Pluto mezi tento typ těles. Řekněme, že hranice mezi trpasličí planetou a planetkou je zde zhruba určena velikostí, neboť běžné planetky tohoto tzv. Kuiperova pásu planetek mají velikosti řádově do stovek kilometrů a často i nepravidelný tvar. Největší tělesa, jako je Pluto, však mají velikosti nad tisíc kilometrů a tvar koule. Právě to je řadí mezi trpasličí planety. Největším známým tělesem Kuiperova pásu je pravděpodobně Eris. Ta je srovnatelně veliká, nebo o malý kousek větší než Pluto. Rozměry dosud nebyly určeny s dostatečnou přesností. Nejjasnějším tělesem je potom Pluto, který má nyní kolem 14,2 mag a proto byl objeven jako první už v roce 1930. Kdyby tehdy Clyde Tombaugh, objevitel Pluta, hledal i trochu výše nad rovinou drah planet (ekliptikou), nepochybně by jeho píli neunikla ani Makemake, druhý nejjasnější „plutoid“ – trpaslík za dráhou Neptunu. Ta má totiž jasnost 16,8 mag. To je sice už hodně málo na pozorování běžnými amatérskými dalekohledy, ale jak jsem doufal, měla by být dostupná fotograficky. A protože nyní nastává její opozice se Sluncem, pokusil jsem se o její vyfotografování.

Makemake 16.3.2012
16.3.2012, 23:40 – 00:00, 7x3min, ISO800
Canon 30Dmod + Celestron ED80/600 red. Vixen 0,67x (f402 mm)
(Makemake je označena šipkou)

Když se podíváme na označení, která astronomové zabývající se meziplanetární hmotou pro plutoidy používají, snadno si ověříme, že v tom takový zmatek, jako IAU nedělají. Objekty za Neptunem dostávají běžné číselné označení jako jiné planetky, což je logičtější přístup, než vyčleňovat je nějak speciálně jako třeba již zmíněné „plutoidy“, tedy tělesa podobná Plutu. Bývalá devátá planeta má tedy označení (134340) Pluto a najdeme ji nyní asi 31 AU od nás (AU je astronomická jednotka a znamená vzdálenost Země – Slunce). Největší těleso spolu s Plutem je (136199) Eris, která je nyní asi 96 AU od nás. Druhá nejjasnější je ale (136472) Makemake [čti ma(h)ke-ma(h)ke]. Její jasnost podporuje ještě ne tak velká vzdálenost od nás a možná i vyšší odrazivost povrchu, která by se prý dala vysvětlit tím, že pokud by měla v přísluní řídkou atmosféru, jako má nyní Pluto, tak poté, co se dostává na protáhlé dráze dál od Slunce, atmosféra zmrzla a vyšší odrazivost způsobuje led na jejím povrchu. Pro účely našeho článku je zajímavé, že její vzdálenost od nás je 51,4 AU a je to tedy nejspíš nejvzdálenější amatérsky ještě běžně dostupné těleso Sluneční soustavy. Světlo z ní k nám letí něco málo více jak 7 hodin!

pole Makemake s galaxií
Celé pole s mírným ořezem – poloha Makemake vč. naznačeného výše uvedeného výřezu. Nedaleká galaxie NGC 4559 je v souhvězdí Vlasy Bereniky. Pod ní bychom našli známější galaxii „jehlu“ NGC 4565 (není v záběru).

K vyhledání v terénu pro účely fotografie jsem vystačil s mapkou připravenou pro článek na astro.cz, ale pokud bych ji chtěl hledat vizuálně např. půlmetrovým dalekohledem, byla by to asi fuška s nejistým výsledkem. Přestože jsem fotografoval za výborných podmínek v Jizerských horách, málem se mi planetka na snímku neobjevila. Na průměr dalekohledu 8 cm je to slušný výsledek. Lepšího běžně dosahuje přímo v Jablonci n. N. Milan Antoš, který používá CCD kameru a 20 cm dalekohled.

Martin Gembec

Blízké setkání Jupiteru a Venuše

Pátek 16. Březen 2012

Obě planety k sobě byly na tři stupně daleko od 13. do 15. března, ale teprve ve čtvrtek večer se vyjasnilo a mohli jsme si toto vzácné sekupení vychutnat. Aleš si počkal a vyfotil obě planety, když pomalu zapadaly za Ještědem.

Ještěd, poblíž Jupiter a nahoře Venuše. Foto: Aleš Majer
Ještěd – poblíž Jupiter a nahoře jasnější Venuše. Foto: Aleš Majer

IFO nad Ještědem

Středa 7. Březen 2012

Obvykle nazýváme objekty na obloze, s jejichž identifikací máme problém, jako UFO. V případě planet Venuše a Jupiteru, které se nyní vyskytují jako výrazné objekty nad západním obzorem však nejde o neidentifikovaný létající objekt (UFO), ale o snadno identifikovatelný objekt (IFO) 🙂

Jak dokazují snímky členů našeho Klubu, dokonce se dá přesně spočítat, odkud bude IFO poletovat nad Ještědem. (Od Dalešic jižně od Jablonce nad Nisou).

Venuše nad Ještědem, vlevo nahoře Jupiter, foto: Karel Bůna

Venuše nad Ještědem, vlevo nahoře Jupiter, foto: Karel Bůna

Venuše a Jupiter s měsíčky. Foto: Aleš Majer

Venuše nad Ještědem a Jupiter se svými měsíčky. Foto: Aleš Majer

Paradoxem zůstává, že autoři fotek o sobě navzájem nevěděli, ačkoli fotili pár metrů od sebe 🙂

Mars v opozici

Sobota 3. Březen 2012

Mars se přiblížil k Zemi na skoro 100 miliónů kilometrů. Bohužel letos už o mnoho blíže nebude, nastává tzv. aféliová opozice. Nicméně na kotoučku velkém asi 14 úhlových vteřin lze přesto vykoukat nějaké detaily. I nezkušený pozorovatel by si nejspíš mohl všimnout polární čepičky a tmavšího lemu kolem ní, ale při vhodném natočení nějaké výraznější tmavé oblasti (např. Syrtis Major) lze spatřit více. Dnes 3. března těsně před opozicí byly solidní podmínky. Obraz se moc nechvěl a přecházející beránkovitá oblačnost jej ještě zlepšovala. Natočil jsem video kompaktem za okulárem nasazeným na malém 8 cm dalekohledu. Výsledek mně příjemně překvapil. Okem při zvětšení 120-krát jsem si bezpečně všiml pouze polární čepičky a náznaku tmavšího lemu kolem ní. Fotografie z videa upravená v Registaxu 6 je zde porovnána s obrázkem s Mars simulátoru. Pokud chcete vidět jeden nezpracovaný obrázek z videa, klikněte si.

Mars 3.3.2012

kresba Marsu Aleš MAJER

Martin Gembec a Aleš Majer

Obloha v březnu

Čtvrtek 1. Březen 2012

Pravidelná mapka oblohy nás tentokrát seznámí s objekty zimní a jarní oblohy. Na druhé straně je nosným tématem kometa Garradd a opozice planety Mars. Kometa je opět viditelná po většinu noci, především v druhé polovině března pak neruší ani svit Měsíce. Opozice Marsu nastává 4. března, takže je viditelný celou noc a na jeho povrchu můžete zkoušet hledat albedové útvary a polární čepičku. Významným úkazem je také přiblížení Venuše a Jupiteru na večerní obloze. Obě jasně zářící planety k sobě budou nejblíže kolem 13. března.

obloha v březnu 2012

Mapku připravil Aleš Majer, kliknutím na obrázek PDF.