Návštěva v Ďáblicích

Po sobotním setkání složek ČAS v Praze jsme se vzhledem k počasí (v podvečer se vyjasnilo), rozhodli zajet podívat se na hvězdárnu v Ďáblicích. Bylo krátce po západu Slunce a při příchodu k hvězdárně na nás z velké výšky nad jihozápadem shlížela jasná Venuše. O tom, co se bude pozorovat, tedy nebylo pochyb.

V pokladně jsme po předložení nových, právě poštou dorazivších průkazů ČAS obdrželi avizovanou členskou slevu a ujal se nás dosti svérázný demonstrátor.

Nejprve nás odvedl do západní kupole, kde jsme namířili více než stoletý 7,5“ ekvatoreál právě na Venuši (na snímku společně s 30cm fotografickým reflektorem a 10cm koronografem).

Seeing byl docela obstojný a při 200 násobném zvětšení se v zorném poli ukázala krásná kulička s již dobře patrnou fází (70 %). Lehce barevný lem je u tak jasného objektu pozorovaného achromatickým dubletem samozřejmě na místě. Co nás překvapilo, byl velmi tichý a plynulý chod stařičké montáže.

Pak nás „kolega“ vzal do kupole východní, kde jsme mohli obdivovat několikatunový kolos v podobě coudé montovaného cassegrainu s průměrem primárního zrcadla 16“. Tím jsme se sice nepodívali na oblohu (dle sdělení obsluhy není optika z poloviny 50. let minulého století zase tak moc kvalitní…), ale žasli jsme nad vynalézavostí našich předků v případě realizace bezbariérového přístupu k okuláru dalekohledu i pro vozíčkáře a to pomocí malého výtahu resp. zdvižné plošiny.

Místo, kde hvězdárna leží, je moc pěkné s dalekým rozhledem do kraje. Jen škoda, že naše stověžatá matička se za téměř ¾ století existence observatoře rozrostla asi trochu více, než zakladatelé předpokládali…

Hvězdárna Ďáblice

Odpověď