Sekvenční Messierův maratón aneb Šestidenní M-blázinec

Období kolem březnového novu je tradičně více než deset let u nás v KaLu spjato s Messierovým maratónem. Pozorovat (skoro) všechny objekty z katalogu pana Messiera za jednu noc není až zas takový problém. Ale zkusil to někdo projít po číslech, jak jdou za sebou? Tedy začít od Krabí mlhoviny a pokračovat po jedné až po M111?

Ani se nechce věřit, že letos vyšlo počasí právě na období, kdy Měsíc neruší, a navíc hned na pět po sobě jdoucích nocí. Zřejmě tomu podle Murphyho zákonů pomohla rozbitá sekundární zrcátka na Cassiho a mém dobsonu a také poškrábané hlavní zrcadlo Almary po novém pokovu. Každopádně této nezvyklé situace bylo rozhodně nutno nějak využít.

Myšlenka absolvování sekvenčního maratónu mě provázela už od prvního pokusu zdolat alespoň stovku M-objektů v roce 2010. Simulace ale naznačovaly, že je to holý nesmysl, tak jsem nápad rychle zavrhl. Když jsem ale viděl minulý týden předpověď, že má být od 21. 3. do 25. 3. hned několik nocí za sebou úplně jasných, znovu jsem ideu ve své hlavě osvěžil. K realizaci mého poťouchlého plánu pak už bylo docela blízko.

Hlavní problém a bláznovství celé akce spočívá v tom, že Charles Messier přidával položky do svého seznamu tak, jak je on nebo jeho kolegové při hledání komet objevovali, tedy absolutně chaoticky. Jak je proti tomu krásný NGC katalog, kde jdou objekty hezky podle rostoucí rektascenze! Tím pádem nelze absolvovat sekvenci za jednu noc, nejde to ani za dvě, je jich potřeba, jak jsem zjistil, minimálně šest. Například zatímco galaxie M74 v Rybách zapadá hned zkraje večera, další objekt v pořadí – kulovka M75 ve Střelci – vychází jako jeden z posledních objektů až nad ránem. Tedy celá noc v háji kvůli dvěma objektům! Hůůů! To by byla samozřejmě nuda a ztracený čas. Jasné noci se dají ale využít i pro jiná pozorování, jako je klasický nebo asterismový maratón, či moje oblíbené hledání komet.

Pro svoji zálibu ve dvojokém pozorování jsem pro daný účel zvolil celou sadu různých binokulárů od „ježkových vočí“ 2×54, přes univerzální triedry 12×50, 16×70 nebo 18×70, až po binar 32/48×125. I lokalit jsem vystřídal hned několik. Od zahrady za domem (SQM-L 21.18), přes vrcholky blízkých kopců, jako je naše populární Kopanina (SQM-L 21.40), až po tradiční Jizerku (SQM-L 21.74). Po většinu času panovaly příjemné podmínky s teplotami kolem −7 °C, nefoukalo a nic se nerosilo. Některé noci byly lepší s vynikající průzračností, jiné byly jen průměrné, poslední pak už značně pokažená vysokou oblačností. Tak to někdy šlo lépe, jindy zas hůře, ale v zásadě nebylo nač si stěžovat.

Během těch nocí jsem koronaviru navzdory absolvoval hned třikrát plnotučný maratón se skórem 109 (chyběly jen 30 a 55) a jednou 107 (nevyduchařil jsem ze zákalu navíc 69 a 70). Celkově to byl moc příjemný týden většinou o samotě pod krásnou hvězdnou oblohou a s řadou pěkných binokulárních kometek pro zpestření.

Ale teď už stručný návod, jak taková akce probíhá. To pro ty, kteří by se také pomátli a chtěli to zopakovat :þ

Noc 1

První objekt je snadný. Krabí mlhovina je vidět i v malém triedru. Zapadá až po půlnoci, tak ten čas 00.00 je takový nepsaný start. Na další záznam je ale fůra času. M2 vychází před čtvrtou ranní. Tam to nechce ale už moc otálet, protože nás čeká série povětšinou ranních objektů až po M29. Všechny jsou ale snadno viditelné v triedrech, tak je to otázka sotva pěti minut je komplet zalogovat. Nejtěžší jsou M6 a M7, které nevystupují moc vysoko, takže je potřeba mít dobrý jižní obzor. M30 není od nás bohužel v tuto dobu dosažitelná, tak ji musíme vyškrtnout. Nad ránem je vidět i galaxie v Andromedě, ale ta může počkat na další noc.

Noc 2

Galaxie M31 a 32 jsou tedy prvními objekty druhého stintu. Následuje maličko těžší M33, která by ale neměla nikomu na soumrakové obloze v březnu ještě činit potíže. Dál už to je brnkačka pro malý triedr až do M53 s tím, že je potřeba mít i výhled na sever kvůli M39 v Labuti. Během deseti minut tak máme hotovo a těšíme se zas až na ráno.

Tam čeká totiž jeden z těch obtížnějších objektů – kulová hvězdokupa M54 na spodku Čajové konvice. Ideální čas pro spatření v tomto jarním termínu je kolem půl páté. Další objekt ale opět musíme vyškrtnout. Na M55 je kolem březnového novu aspoň tady u nás na severu Čech příliš brzo. Dalo by se pokračovat na rozednívající se obloze ještě s pár objekty, ale není to nutné.

Noc 3

Máme totiž dost času zhruba do 2 do rána. Během té doby musíme stihnout jen M56 až M61. Pak se čeká, až vyleze M62 v Hadonoši. Tady je potřeba si ale trochu pospíšit, protože musíme stihnout tou dobou už pomalu zapadající M67 v Raku a M68 v Hydře. Potom je zase chvíli klid a čeká se na ráno, na nejtěžší úsek celého snažení. Kulovky M69 a 70 vycházejí totiž už za rozbřesku a chce to mít opravdu dobrou průzračnost až k jižnímu obzoru. Pak jen rychle zvedneme dalekohled do Šípu kvůli M71 a hned zas míříme dolů do Vodnáře, abychom stihli ulovit dvojici M72 a 73. Ufff. Teď už si můžeme v klidu oddychnout.

Noc 4

Čtvrtá noc je totálně plonková. Kdyby nebylo prokleté M74, ušetřil by se jeden den. Navíc ji vykoukat byť obřím binarem na ještě světlé obloze není nic snadného. M75 je zase vidět až jako jedna z posledních nad ránem. Hlasoval bych tedy pro vyřazení M74 z katalogu, nebo alespoň prohození čísel s M75 :þ To by mělo přeci jen větší logiku.

Noc 5

Pokud jsme předešlou noc nestihli M76, tak si ji zapíšeme nyní, klidně ještě skoro za světla. Následně nás čeká obávaná M77, ale ta je mnohem snazší než M74. Chce to si pospíšit i s M79 v Zajíci. Pak nastává opět čekání, až vykoukne po půlnoci Štír a s ním i kulovčička M80. Na moment si následně odskočíme do Velké medvědice (M81 a 82), abychom nepropásli nízko vystupující M83, která kulminuje po jedné ranní. Dál se můžeme v klidu kochat galaxiemi v Panně, i když uznávám, že pozorovat nejjasnější objekty kupy podle čísel je tak trochu na budku :þ Tuto noc končíme na M92 v Herkulu.

Noc 6

Chtělo by to už dotáhnout do konce, že? Večer tedy v klidu zapíšeme od M93 po M106 a pak zase čekáme, až vykoukne Hadonoš se 107. objektem. To je kolem půlnoci. Nyní je už do cíle opravdu blízko. Problém je jen v tom, že satelit galaxie v Andromedě (M110) je tou dobou přesně v dolní kulminaci. Ale kdo si počká, ten se dočká! Jako bombónek na závěr si vychutnejte M111, tedy dvojitou otevřenou hvězdokupu v Perseu (χ a h) zařazenou (mnou :þ) do věhlasného katalogu před deseti lety.

A to je celé! Nakonec to není nic težkého. Je pravda, že podstatné pro úspěch je zejména počasí, které musí celou dobu spolupracovat. Pak už to chce jen přemoci lenost a vykopat se každou noc nad ránem z vyhřáteho pelechu do venkovní zimy.

Nepředpokládám, že mě bude někdo v těchto ptákovinách v brzké době následovat, ale aspoň pro pobavení, jak jsme kdysi začínali a dospěli do dnešního stavu, linkuju naše první učednické reporty na našem webu, které se s odstupem času zdají být více než úsměvné, případně i ty další, jak jsme postupně s přibývajícími zkušenostmi zráli: 2009, 2011, 2012, 2014, 2017 a 2018.

Vic Ka:L ◊!

PS: Jak probíhal koronamaratón jinde? Pochlubte se v komentářích, kdo se také účastnil a s jakým skóre.

Jeden komentář k “Sekvenční Messierův maratón aneb Šestidenní M-blázinec”

  1. Therion

    Tyjo tak to gratuluju ke splnění takové komplexní mise. Evidentně to vyžaduje promyšlený plán, dokonalé počasí, skvělou znalost oblohy a precizní pozorovací schopnosti. Díky za report : )

Odpověď