Sezona Marsu začíná…

Nejen kometami živ je člověk, resp. amatérský astronom, kochající se krásami nočního nebe. Již řadu týdnů nám dělá na večerním nebi společnost dvojice plynných gigantů Jupiter se Saturnem, leč jejich výška nad obzorem i při kulminaci oko hvězdářovo v zemích koruny české moc nepotěší. Daleko lépe je na tom letos Mars, plíživě se blížící do opozice se Sluncem, aby nám nabídl nejlepší pozorovací podmínky od roku 2003. Před dvěma lety byl sice kousek blíž, ale podstatně jižněji, navíc na jeho povrchu zuřila celoplanetární prachová bouře. Již jsem letos párkrát na vycházející Mars nějakou optiku zamířil, ale zatím jsem krom výrazné fáze, jasné jižní polární čepičky (SPC) a neurčitých, málo kontrastních albedových útvarů, nic moc zajímavého neviděl. Zlom nastal dnešní noc.

Úhlový průměr kotoučku planety přesáhl 17“ a navíc nám Mars ukazoval svoji tvář s nejvýraznějšími albedy. Zvečera jsem pokoukal 16“ RC z Turnova na Jupiter se Saturnem a právě velmi dobrý seeing na Saturnu, který dovolil až 360násobné zvětšení, mě přiměl po příjezdu domů natáhnout budík na 1 hodinu po půlnoci. Po jeho zazvonění trochu váhám, jestli vylézt z postele, ale nakonec se vysoukám a nelituji. Již letmý pohled přes APO 120/900 mm na AZ5 při 90x ukázal potenciál dnešní noci. Nejprve nabiji revolverovou hlavu dvěma 6mm orthoskopy s barevnými filtry (červený a žlutý), 5mm X-celem s filtrem Orion Mars a nakonec 3,8mm Eudiaskopicem bez filtru. Zajímavý je pohled pře Orion Mars filtr (ten mi včera dorazil, tak jsem ho musel hned vyzkoušet…) – z APO dalekohledu vykouzlí pohled odpovídající krátkofokálnímu achromatu, tedy markantní modrý a červený lem na protilehlých pólech planety, nicméně polární čepičku i albeda docela zvýrazní. Nakonec jsem přešel na kombinaci Powermate 2x a binohlava s dvojicí 10mm orthoskopů bez filtrů. Při 180x byl obraz při 90 % pozorovacího času naprosto klidný. Pořídil jsem i přiloženou skicu pro představu, co bylo na kotoučku rudé planety vidět. Předně stále výrazná fáze a nejnápadnější útvar SPC – jasná bílá svítící skvrna lemovaná temnou linkou. Mars je k nám letos natočen více jižní polokoulí, což bude nahrávat pozorování oblasti Solis Lacus, na kterou se chci trochu zaměřit. Dalšími velmi nápadnými útvary byl pomalu zapadající Syrtis Major a z něj vybíhající Sinus Sabaeus až ke známému útvaru v podobě „kachní hlavy“ Sinu Meridiani. Jeho rozpolcení vedví jsem díky blízkosti limbu nerozpoznal, ale světlá skvrna Edom, byla jasně viditelná. Nápadné bylo rovněž Mare Serpentis plynule přecházející do světlejších oblastí Noachis a Pandorae Fretum. A právě mezi P. Fretum a S. Sabaeus mě upoutal světlý zářez v podobě Deucalionis Regio. Nepřehlédnutelný a jasně ohraničený byl světlý Hellas. Tato skladba vizuálních vjemů mě ještě dokopala k tomu, že jsem vytáhl EQ6 a osadil ji SCT C11. Po rychlém testu jsem jako nejlepší kombinaci vyhodnotil binohlavu s párem planetárních speciálů RKE 12 mm (233x). Obraz výborný, ale mnoho dalších podrobností nepřinesl, pouze jsem „vykoukal“ jakési jemnější struktury v oblasti Pandorae Fretum.

Doufejme tedy, že letos nezkalí pohledy na Mars zase nějaká bouře, protože jinak se máme asi na co těšit. A protože jsem pozoroval na zahradě, pod kamerou s nočním IR přísvitem, tak jsem si udělal i malé selfíčko…

 

Aleš Majer

4 komentáře k “Sezona Marsu začíná…”

  1. Alien5

    Diky za info a povidani 🙂

  2. Aleš

    Další famózní noc s planetami – příjezd na Mořinu na Jizerce kolem 21 hod., rozbalím „bejka“ (20“ dobson) a v průběhu čekání na tmu a temperace dalekohledu letmo kouknu na kulminující Jupiter. Obraz při malém zvětšení absolutně klidný, nakládám 190x a stále je to paráda (Ant. I-II). Zvláště v NEB jsou neuvěřitelné detaily – kudrlinky, girlandy, vlnky a spousta drobných podrobností po celém kotoučku planety, tak že obraz opravdu připomíná fotografii složenou a doostřenou z několika set snímků videa. Když se vynadívám, pootočím na Saturn. Tady mi spadla čelist úplně – úžasně prokreslený prstenec, Cassiniho dělení po celém obvodu i v nejtenčích částech, ostře vyseknutý stín planety na prstenci, slabý krepový prstenec a několik různě silných a různě barevných pruhů na planetě samotné. Opravdu jeden z nejhezčích pohledů na tyto obry za posledních několik let… Později v noci a po řadě DSO (na které šlo také v pohodě nakládat zvětšené kolem 500x) přichází na řadu Neptun – seeing je stále skvělý, při 380x je to krásná namodralá kulička. Na první pohled upoutá i měsíček Triton. Uran je krásně vidět pouhým okem, při 380x je to pro změnu kulička s nádechem do žlutozelené barvy. Titánia a Oberon jsou jasně patrné na první pohled, pátráním po Arielu či Umbrielu se nezdržuji, neboť kousek vedle čeká zlatý hřeb večera Mars. Oproti včerejšku je trochu pootočený, takže stihnu ještě zapadající Syrtis Minor. Albeda i SPC jsou krásně patrná i díky filtru Orion Mars a pohled při 380x opět připomíná spíše fotografii, než tradiční vjem při horším seeingu. U tohoto velkého průměru dalekohledu (50 cm), se mi výborně osvědčil i tmavě červený filtr, který při menším zvětšení (190x) úžasně vytáhl právě albedové útvary a zvýšil jejich kontrast. Skvělý byl i pohled menším, vedle stojícím 8“ dobsonem na který jsem nasadil binohlavu a při zvětšení kolem 200x se kochal dalšími oblastmi, které pozvolna vycházely. Nutno konstatovat, že v případě výborného seeingu, který dnes v noci panoval, je i obyčejný Newton f/4-5 skvělým planetárním dalekohledem, protože lze naplno využít aperturu optiky a jak známo, průměr nenahradíš… Bohužel v našich končinách je majoritní část nocí, kdy je velký dalekohled s otevřeným tubusem poražen daleko menším refraktorem, kde neklid vzduchu tolik neovlivní obraz. Noc to byla opravdu výjimečná – na Jizerku neskutečné teplo (kolem 13°C), velmi tmavá (SQM 21,5 s Mléčnou dráhou v zenitu), absolutní bezvětří a přitom minimální vlhkost vzduchu. Škoda, že takovýchto nocí je u nás jako šafránu…

  3. Vic

    Na Šumavě to bylo podobné. SQM-L také přes 21,5 MSA, teplo (14 °C), sucho, slušný seeing, zvětšení v 20″ rovněž kolem 500× neustále v permanenci. Triton, Titanii i Oberon jsme rovněž viděli, Marsem jsem se kochal asi půl hodiny, krásně byla vidět „Ladisova tanga“. Výborná průzračnost dovolovala koukat jen těsně nad obzor, na deklinací −41 °! NGC 55 tak není jen výsada cest do Alp, je vidět i z Čech!
    Zkrátka byla to jedna z těch super nocí, na které se dlouho vzpomíná.

  4. Aleš

    Po víkendu tráveném na hvězdárně mám další skvělý zážitek s Marsem. Zatímco v noci z pátku na sobotu jsou podmínky zvečera pouze podprůměrné a po půlnoci spíše katastrofální (Ant. IV-V, na Marsu je problém rozeznat SPC), následující den byla situace zcela opačná. Téměř celou noc je obloha beznadějně zatažená, ale kolem 4 hodiny ráno se oblačnost asi na 30 minut protrhá, čehož využiji k pozorování Marsu. Nejprve na něj namířím achromat 102/1350 a již 100násobné zvětšení ukáže zcela jasně SPC, Ladinova tanga (Velký syrta) i další výrazná albeda. Sundáván tedy krytky ze 16″ RC a začínám se zvětšením 162x. Parádní pohled, obraz velmi klidný (Ant II) s řadou detailů. Zvyšuji zvětšení na 361x a zírám na velký kotouč s krásně prokreslenými detaily (a to nemám žádný filtr). Nyní se ukazuje výhoda paralaktické montáže s hodinovým strojem, který přesně vede dalekohled za planetou, oproti dobsonu, kde je při velkém zvětšení nutné často posouvat celý přístroj. Měním okulár a zvyšuji zvětšení na 515x – obraz je stále výborný, ale již trochu ztrácí na kontrastu, vracím se tedy k předešlé konfiguraci. Škoda, že se díra v mracích cca po 30 minutách opět zavírá. Byla to úchvatná půlhodinka. Při odjezdu domů se obloha ještě na chvíli otevře nad V a JV, kde září jasná Venuše a také je již nad obzorem celý Orion – jednoznačná připomínka, že léto je definitivně pryč a zima se hlásí o slovo…

Odpověď