Olympus Mons spatřen!

Pár hodin před letošní opozicí Marsu se mi tak říkajíc splnil klukovský sen. Chtěl jsem se při této příležitosti soustředit na pozorování dvou oblastí – tou první bylo okolí Solis Lacus a tou druhou Olympus Mons, resp. Nix Olympica, jak je tato struktura nazývána na starších mapách. Zatímco pozorování první z nich letošní opozice nahrává, neboť planeta je k nám přivrácena jižní polokoulí, logicky té druhé, již tolik nakloněna není.

V pondělí večer jsem venčil kolem půl jedenácté psa, a ačkoliv byla docela hustá mlha a na nebi se honily mraky, prosvítal touto bizarní clonou Mars i nejjasnější hvězdy. Nejprve jsem zkusil na zahradu vytáhnout jen starý malý refraktor ETA 60/600 a postupně měnil okuláry pro zvětšení 40x, 75x, 100x a 150x. Zmocňoval se mě pocit, jako když jsem v roce 1988, coby gymnaziální student, poprvé v životě viděl nějaké podrobnosti na Marsu obdobným přístrojem Meopta AD 800 (který mám mimochodem dodnes). Obraz krásně klidný, byla jasně vidět malá SPC a výrazný tmavý pás Mare Sirenum. Díky asi 100% vlhkosti vzduchu sice po pár minutách z dalekohledu začala kapat voda, přesto jsem vytáhl těžkou montáž EQ6 a posadil na ní SCT C11 s dlouhou rosnicí. Mlha vytvořila přírodní neutrální filtr, tak nebylo nutné používat jiných filtrů ke ztlumení jasu planety. Nejlepší se jevilo zvětšení 215x (TV Ethos 13 mm), při kterém byl obraz absolutně klidný (Ant. I) a dostatečně kontrastní. Po chvíli rozkoukání jsem začal vnímat světlejší skvrnu v oblasti Amazonis. Nic extra výrazného, ale byla tam…

Aleš Majer

2 komentáře k “Olympus Mons spatřen!”

  1. Vic

    Taky jsem využil pondělního vyjasnění k pozorování Marsu. Nevěnoval jsem se ale samotné planetě, cílem byl totiž měsíček Deimos, který měl kolem 23. hodiny SELČ největší elongaci.
    U nás byla obloha čistá, trochu vlhko a seeing ne úplně kulervoucí, ale dalo se v Almaře (dobson 16″) nakládat i větší zvětšení. Postupně jsem vyzkoušel všechny Ethosy až po 4,7 mm a Naglery po 3,5 mm, prubnul jsem i pohled přes BinoVue. Jako nejlepší se nakonec ukázalo zvětšení mezi 300× a 360×, kdy měsíček pěkně problikával. Jevil se mnohem slabší než nedaleká papírově stejně jasná hvězdička 11,3 mag. Samotný Mars jsem udržoval za okrajem zorného pole, což nebylo při manuálním postrkávání až zas tak snadné.
    Phobose jsem ani nezkoušel, na něj podmínky nebyly.
    Vic

  2. Aleš

    Že byl Deimos tou dobou v elongaci vím, ale vzhledem k MHV kolem 2 mag (mlha) jsem neměl šanci jej vidět… Naopak pro sledování detailů planet bývají podobné podmínky (vysoká oblačnost, zákal či prach v atmosféře…) paradoxně dobré a obrazy planet v dalekohledu velmi klidné.

Odpověď