Listopadový hon na komety

Přišel nejteplejší listopadový víkend v našem životě a dokonce i na severu Čech se postupně vyjasnilo. Přivstal jsem si ve dvě a zjišťoval, jak chytit kometu 103P/Hartley a nejlépe i novou C/2010 V1 (Ikeya-Murakami). Kluci si napsali, že se sejdou ve čtyři. To bylo na mně pozdě, potřebuji chystat dalekohled i foťák. Nakonec jsem se sešel v Liberci s Martinem – Cassim a vyrazili jsme směr Hodkovice. Nakonec jsme dojeli ještě dál za tmou na kopec za Českým Dubem a zde chytali dokonce dvě komety. Jak to dopadlo je uvnitř článku.

Tedy nad námi se rozpadala vysoká oblačnost, která docela dlouho svým okrajem zakrývala kometu Hartley. Martin skládal Mirandu – 30cm dobson s trubkovou konstrukcí, já jsem využil jeho „hartleyscope“ k rychlému obhlédnutí komety. Dalekohled sestával z objektivu z triedru 10×50 a okuláru Panoptic 24 mm. Díky rychlé možnosti vysunout okulár a rozostřit je vhodný pro odhad jasu komety velkých rozměrů, jako je Hartley. V tomto dalekohledu byla kometa stále velmi výrazná, avšak zatímco střed byl poměrně kondenzovaný, široká vnější koma byla velmi slabá. Já jsem se snažil po sestavení fotografického vybavení zaostřit na M42 a trefit kometu. Okraj vysoké oblačnosti však nedal šanci se trefit.

Stejný snímek komety Hartley, jako v úvodu článku,
zde však celé pole bez ořezu.
14.11.2010, 5:10-5:30 SEČ, 7x3min, ISO1600, Canon 30Da + Celestron ED80/600+Vixen 0,67x reduktor, montáž GSO, autoguider MMys.

Mezitím vyšel nad obzor Saturn a tak jsme začali zjišťovat i polohu Ikeya-Murakami pod ním. Nakonec se ukázalo jako vhodné mít internet v mobilu a tak jsme stahli aktuální mapku. Jenže kometa se skrývala našim zrakům a pomohla až fotografie. Potom bylo snadné polohu najít a skutečně se v daném místě cosi mlhavého nacházelo. Byla to však slabá kometa a pokročilé svítání ji hned vymazalo z dosahu očí.

Kometa C/2010 V1 (Ikeya-Murakami), 14.11.2010, 5:45 SEČ, 7x30s+3x60s, ISO1600
Canon 30Da+Cel.ED80/600+Vixen 0,67x, montáž GSO, silně svítalo

- vizuálně objevená kometa po zjasnění, která se nyní rozplývá a rychle slábne. Na snímku je patrná vnitřní protažená část komy a v náznaku i vnější parabolická obálka. Pro porovnání snímek Michaela Jägera z téže doby.
Kometa Hartleyova byla nakonec snadno k nalezení i přes fotosestavu, stačilo jen, aby se mrak rozplynul, což se k naší radosti stalo. Vysoká oblačnost si vůbec vybírala různá místa na nebi a tak bylo nejvíc zataženo na jihu zpočátku a pak na severu za svítání. To na snímání komety nevadilo a protože jsem měl obrovskou kliku na nalezení nějaké pointační hvězdy, podařilo se mi nasnímat 7 poměrně solidních 3-minutových expozic. Po jejich složení se objevila kometa v celé své kráse i s ohonem. Pravda, znám i hezčí komety, ale tentokrát mám radost, že bylo vůbec jasno.

Pokud snímek složíme na kometu, objeví se nám koma a ohon ještě větší a tak zatímco první snímek jsem mediánem složil na jeden ze snímků a kometa i hvězdy jsou nehnuté, podruhé jsem vše složil na jádro komety a tak vynikl ohon nejlépe.

Když začalo svítat, zkusili jsme si prohlédnout ještě Saturn a Venuši. Obraz se ale v obou případech hodně chvěl a tak potěšil alespoň první pohled na planetu s prstencem a také na velký srpek Jitřenky. Překvapivý přelet Orionem nám připravila dvojice družic NOSS 3-4, jedna z nich zářila vedle Betelgeuse jako její dvojnice, druhá jen o málo slabší a obě pěkně ve formaci se pomalu šinuly směrem k hlavě Oriona. Podle rychlosti jsme odhadli, že jsou asi 2x výše než Iridia, ale jejich zjasnění bylo opravdu překvapivé.

cassi-mag-dalekohled

Cassi, jeho skládací 300 mm dobson Miranda a MaG za svítání

Cestu zpět jsme volili přes Ještěd a přijeli nahoru v sedm. Slunce vyšlo asi v 7:10 a tak pohled na mraky ženoucí se přes hřeben pod vrcholem, stejně jako na oblaka nad vzdálenými horami, mlhy v údolích a vycházející Slunce byl úchvatný.

Jsem zvědav, jak nakonec dopadli ostatní, bylo to vše tak narychlo, že jsem se s nimi už zapoměl spojit a zeptat se, jak dopadli. Pokud také komety viděli, napíšu sem o tom.

Martin Gembec

A Vic doplňuje…

Před čtvrtou ráno mě vzbudila SMSka od Aleše, že nemusíme jezdit nikam daleko, že je jasno i tady u nás na severu. Večer jsme se dohodli, že pojedeme kamkoliv, abychom je viděli… Vzápětí zazvonil budík. Domluvili jsme se, že se sejdeme na Kopanině, tam je slušný výhled na východ.

Na hvězdářském kopečku jsem byl první, chvilku před půl pátou. Bylo tam trochu bláto, tak jsem vybalil fidlátka na kraji do trávy. Vzal jsem jen triedry a velký binar. Zaostřil jsem dvojici Panoptiků 24 v binaru na Trapezu v mlhovině v Orionu a hned namířil do Jednorožce. Kometa Hartley 2 byla nepřehlédnutelná. Velký mlhavý obláček s jasnějším středem. Viděl jsem ji před týdnem dírou v mracích z domova a příliš se od té doby nezměnila. To procházela Malým psem.

Dychtivě jsem namířil na východní obzor do místa, kde se nacházel Saturn. Sice jsem ho už dlouho neviděl, ale tentokrát jsem se u něj dlouho nezdržel. Dalekohled jsem směřoval blíže k obzoru s napětím, zda pod Saturnem něco uvidím.

Nebylo tam ale zhola nic. Na pomoc přišla mapka s přesnou polohou. Najít správné místo bylo snadné, ale v oblasti nízko nad obzorem a navíc přesvětlené výrazným zvířetníkovým světlem hledat slábnoucí kometu byl oříšek.

To už ale dorazil Aleš. Chtěl jsem mu pomoci s dobsonem, ale kufr u auta měl prázdný. Se slovy, že „na tak jasné komety přeci nepotřebujeme třístovku“, jsme přešli zpátky k binaru 125 mm.

Nasadili jsme Naglery 16T5. Větší zvětšení ztmavilo trochu pozadí. Pomohlo to. Po delším rozkoukávání jsme v daném místě začali něco tušit. Bočním pohledem se dalo vyloudit cosi slaboučkého a nevýrazného. Že to není jen přelud, jsme ověřovali pošťuchováním do dalekohledu. Hýbalo se to také. Kometa C/2010 V1 Ikeya-Murakami byla ulovena.

Jde o moji 45. kometu a zcela jistě nebude patřit mezi ty výstavní. Ale po 14 dnech špatného počasí jsem ani nedoufal, že ji vůbec uvidím. Měl jsem z toho velkou radost, akce se vydařila.

Poté jsme se věnovali známým objektům zimního a jarního nebe. Shodli jsme se, že v tuto roční dobu je to poněkud nezvyklé. Ke slovu přišly i triedry 12×50 a 16×70, padalo i celkem dost meteorů. Zajímavý byl i přelet neznámé pravidelně zjasňující družice. Hezkou tečku na závěr udělala v 5.20 vycházející Venuše. Její tenký srpeček plaval v průsvitné oblačnosti nízko nad obzorem jako barevně se třpytící lodička na moři.

Aleš jel po probdělé noci do postele. Já měl naspáno, tak jsem ještě chvíli vydržel a projížděl po paměti galaxie v Panně, Vlasech Bereniky a Honicích psech. Pomalu svítalo, byl čas balit.

Na toto příjemné podzimní teplé ráno budu dlouho vzpomínat.

Vic ◊!

Komentáře byly uzavřeny.