Za tmou do Švýcarska

Část 1. Příjezd

Jsme čerství členové KaL, Karel Bůna se synem Martinem a rádi cestujeme na nová místa ve snaze najít co nejlepší podmínky pro našeho koníčka, kterým je astronomické pozorování a astrofotografie. V roce 2010 jsme společně  s M. Gembecem, dalším členem KaL, absolvovali akci Lapání hvězd 2010 při cestě do vnitrozemí Chorvatska do oblasti Donjiho Lapače, v roce 2011 jsme potom s Pavlem Vabrouškem a Jakubem Černým pro změnu navštívili chorvatský ostrov Korčula v rámci Lapání hvězd 2011. Do roku 2012 jsme vstupovali s tím, že bychom opět rádi cestovali do zahraničí za tmou, ovšem vzhledem k Martinově maturitě a následným přijímacím zkouškám na VŠ budou termínově naše možnosti omezené. Takže když v dubnu 2012 začal Pavel  Vabroušek organizovat výlet do alpského centra pro astronomii k manželům Ouředníkovým se stanoveným termínem kolem květnového Novu, věděli jsme, že tohoto se účastnit nemůžeme. Protože ale květnové počasí plánovanému výletu  dlouhodobě nepřálo, Pavel změnil plán, odcestoval do Egypta a my jsme společně se zaplacením zálohy domluvili předběžný termín návštěvy alpského centra pro astronomii na srpen.  Následně byl závazný termín dohodnutý počínaje pátkem 17.8.2012. Chtěli jsme sice jet o pár dní dříve, ovšem smířili jsem se s tím, že vzhledem ke kompletnímu obsazení centra vědci z Max-Planckova institutu z Německa to možné nebylo.

Vyrazili jsem v ranních hodinách 17.8. s již tradičně plně naloženou oktávkou. Do ní jsme vměstnali Newtony 305/1500 s NEQ6, 200/800 s HEQ5, 254/1200 s dobsonovskou bedýnkou, opět nezištně  ochotným Pavlem Vabrouškem zapůjčenou montáž Celestron CG5 ADV se stativem a fotoaparátem Canon D40m. Vesměs se jedná o montáže, které umožňují díky vlastnímu počítači sledovat pohyb objektů po obloze a díky tomu je umožňují je fotit delšími expozicemi. K tomu všemu obvyklou kupu příslušenství, kdy například jen celková hmotnost protizávaží byla 52 kg.  Trasa byla po radě Ouředníkových následující  Praha – Rozvadov – Mnichov – Kufstein – Innsbruck – Landeck – Pfunds – Reschenpass – Müstair – Lü. Dálnice vede  až na odbočku před  Landeckem směrem na Pfunds. Odtud se jede směrem na Reschenpass s nádhernou soustavou dvou jezer, Lago di Resia a Lago della Muta,  v nadmořské výšce okolo 1500 nad mořem.  Především Lago di Resia, s kříšťálově čistou vodou,  je neuvěřitelnou příležitostí pro rekreaci, koupání či vodní sporty.  Obzvlášť, když při našem příjezdu venkovní teplota atakovala 30° C ve stínu. Fotografie už ale byly pořízeny  na následné návštěvě regionu Reschenpass a po změně počasí.

Z Reschenpass už je to jen asi 30-40 minut jízdy na hranice Itálie se Švýcarskem u městečka Müstair. A z něj se stoupá směrem na Ofenpass, aby se po několika kilometrech malebnou krajinou odbočilo na horskou cestu, mimochodem v bezvadném stavu a celoročně udržovanou, která se vine až do nebes…myšleno samozřejmě s nadsázkou. Ovšem jen s mírnou, protože pro nás nadmořská výška takřka 2000 metrů je nesmírně atraktivní. A píšu to jako někdo, kdo se může kdykoliv sebrat a jet pozorovat či fotit do nadmořské výšky 1400 metrů. Asi nemusím nikomu vysvětlovat, co může znamenat v místech ušetřených světelného znečištění ( dále jen SZ ) snížení sloupce atmosféry nad hlavou o dalších nezanedbatelných 600 metrů.

Při příjezdu k alpskému centru pro astronomii nás již vítali jeho majitelé, manželé dr. Ouředníkovi. Po velmi milém a krátkém představení se nás již vzali dovnitř centra a ukázali nám jak společné prostory, zařízené pro klubové akce, tak především pokoj, který jsme měli připravený pro týdenní pobyt. Tak jako celé centrum, byl pokoj čistý, účelně a moderně vybavený s vlastním sociálním zařízením a sprchovým koutem. V prostorném pokoji o velikosti zhruba 25-30 m2 se nachází i kuchyňský kout, ve kterém není problém si připravit jakékoliv jídlo. A dr. Ouředníkovi počítají i s tím, že se nám nechce mýt nádobí a součástí vybavení je i myčka. Televize obsahuje nabídku mnoha programů z různých satelitů, nás plně uspokojilo občas si pustit ČT24. Z okna pokoje byl kouzelný výhled na Alpy, ovšem z jižní části centra byl ještě kouzelnější.

Hora s ledovcem se jmenuje Ortler, je 3905 metrů vysoká a je nejvyšší horou stejnojmenného pohoří.

Karel

Jeden komentář k “Za tmou do Švýcarska”

  1. Praděd Says:

    Zajímalo by mě, jestli jste si všimli po přejezdu Reschenpasu častých nápisů „Tiroler Schinken.“ Ňam!!!!!