Jizerka 1.2. – snová nebo mrazivá?

Osud mě zavál na Jizerku v jedné z nejmrazivějších nocí, proto mrazivá. Připadal jsem si jako v pohádce. Obloha byla tmavá i přes nasvícení několika sjezdovkami na západě a střední oblačností na východě. Všude sníh, na obloze věci, které jsem nikdy neviděl.

mozaika dvou polí nad jihem - Mléčná dráha Lodní záď - Velký pes

Lodní záď a Velký pes, dva snímky do mozaiky.Snímku dominuje jasná hvězda Sirius vpravo. Nahoře je mlhovina Racek.

Pro každý záběr byly odečteny darframy a flatfieldy, poté bylo seskládáno 8 snímků a upraveny gradienty. Zabíráno od výšky 5° nad obzorem. Canon 30Dmod s objektivem Super Takumar 1,4/50mm (f3,3) na montáži GSO, CLS filtr, ISO 800, 2 krát 8 x 5 minut.


Jak bylo řečeno v úvodu, bylo opravdu chladno. Naštěstí nefoukal žádný vítr a tak se teplota -20 stupňů snášela překvapivě dobře. První hodinu jsem zimu pro samé nadšení a pobíhání mezi dalekohledem a foťákem nevnímal. Teprve v druhé hodině se pocitově ochladilo a po dvou hodinách jsem uvítal ukončení pozorování. Od úst se moc obláčky nedělaly, bylo hodně sucho. Od severovýchodu hrozila střední oblačnost a od západu později přecházela vysoká oblačnost. Výhodou bylo, že celý jih zakryla nízká inverzní oblačnost a přes jižní Polsko se přesouvala alespoň střední oblačnost. Ta bohužel spíše odrážela světla měst, jako byla Jelenia Góra. Pozorovali jsme od 22:30 do 0:30.

Obloha byla tmavá. Především rozsah a členění Mléčné dráhy napovídalo mnohému. Obloha byla také posetá mnoha slabými hvězdami, MHV musela atakovat 7 mag. SQM – L měřič (MaGmetr) naměřil zpočátku 21,32 v zenitu, zatímco později 21,37 a ke konci v 0:20 už 21,42. Měření v jiných směrech také nadchlo (60° nad severem 21,34, nad východem 21,40 a nad jihem 21,32. Západ byl v té době poznamenán vysokou oblačností v podobě lehkého závoje a hodnoty 21,23. Nad jihem ve Velkém Psu bylo kolem 21,00. Mléčná dráha stoupala v Lodní zádi od obzoru až do Kasijopeje a ztrácela se ve střední oblačnosti. Jižní obzor byl zcela tmavý a jihovýchod dal vzpomenout na Chorvatský prostý světelného smogu.

Pozorovali jsme především binarem 125 mm a také triedry 12×50 a 15×70. Viditelnost některých útvarů byla šokující.

Těšil jsem se na nedávno fotografovanou mlhovinu Racek. Její horní část byla vidět bez problému všemi přístroji. V 15×70 už bylo vidět její zahnutí a bylo vidět asi 2/3 délky Racka. Hlava vpravo byla spíše neviditelná duchařina.

Další jasnou mlhovinou, ale poměrně malou je Sh-2 311 s otevřenkou NGC 2467. Najdeme ji v Lodní zádi vlevo od spodku Velkého psa. Má nepravidelný, spíše zakulacený tvar, mírně protažený severovýchodně. Nad mlhovinou je hvězda ksí a dále nad ní je výrazná otevřená hvězdokupa M 93. Mezi slabší otevřené hvězdokupy viditelné dobře i v 15×70 v Lodní zádi patří ještě NGC 2520 a 2489.

Poprvé v životě jsem viděl souhvězdí Kompasu vlevo od Lodní zádě. Dokonce zde byla patrná otevřená hvězdokupa NGC 2627, zatímco na NGC 2658 u alfy Pyxis už nestačil ani velký binar.

Ve Velkém psu, dole pod jeho třemi jasnými hvězdami, stojí za zmínku pěkná skupinka hvězd. Naopak kousek výše nelze vynechat otevřenku NGC 2354. M 41 byla samozřejmě překrásná. Vlevo od Síria je nejdříve gama CMa a ještě zhruba jednou tak daleko je zřetelná otevřenka NGC 2360. Překrásnou skupinku tvoří M 46 s M47 a NGC 2423.

Ani pohled do Orionu, přestože zapadal a oblohu lehce nasvětlovaly sjezdovky, nebyl k zahození. Však SQM měřič ukázal v hlavě 21,05. Na Čarodějnici bylo už pozdě, zato M 78 a hlavně Barnardův oblouk byly dobře položené objekty. Část oblouku nad M 78 patří mezi to nejsnazší. Ovšem dalo se po něm pomocí triedru 15×70 jet pořád až se ztrácel doleva a dolů od M 42. Zde se ale nacházela jakási jakoby zúžená, ale jasnější část. Tak se to alespoň jevilo. Pak rychle slábl. Doporučuji používat na Barnardův oblouk 15×70. V menším už nebyl tak výrazný a ve větším zase chybělo větší zorné pole. Plamínek u pásu Oriona si nepamatuji tak jasný v triedru 15×70. Ano, běžně je k vidění tímto dalekohledem, ale rozsah a jas mi dnes vyrazili dech.

Viditelnost mnoha dalších objektů byla nadstandardní, bylo to poznat kdekoli se člověk zaměřil.

Není mnoho nocí, jako byla tato. Nezbývá než poděkovat Vicovi za to, že mně vytáhl a svezl, jsa zrovna bez auta. Bylo to opravdu snové i mrazivé, ale nezapomenutelně kouzelné!

Následují dříve ukazovaná verze mozaiky z pouhých dvou snímků a ukázka kvality oblohy nad jihem z nezpracovaného snímku:

Lodní záď a Velký pes, dva snímky do mozaiky. Pro každý záběr byly odečteny darframy a flatfieldy, poté bylo seskládáno 8 snímků a upraveny gradienty (v této verzi zatím s příliš vymazanou Mléčou dráhou, to ještě napravím). Přechod také musím doladit. Zabíráno od výšky 5° nad obzorem. Canon 30Dmod s objektivem Super Takumar 1,4/50mm (f3,3) na montáži GSO, CLS filtr, ISO 800, 2 krát 8 x 5 minut.
mozaika 2 snímků Lodní zádě a Velkého psa na Jizerce 1.2.2011

Lodní záď a Velký pes, prozatím dva snímky bez darkframů, bez skládání. 2×5 minut, ISO 800, CLS filtr. Zabíráno od výšky 5° nad obzorem. Canon 30Dmod s objektivem Super Takumar 1,4/50mm (f3,3) na montáži GSO.Lodní záď a Velký pes

Záběr oblohy nad jižním obzorem. Bez úprav, bez CLS filtru, jak vypadl z foťáku. 1.2.2011 22:53, Canon 30Dmod, Super Takumar 1,4/50mm (f3,3), ISO 1600, 2 minuty expozice.

neupravený snímek

A tentýž záběr s úpravami pomocí křivek.

záběr oblohy nad jhem s pravami pomocí křivek

MaG

Jeden komentář k “Jizerka 1.2. – snová nebo mrazivá?”

  1. Long Says:

    Všechna čest, pane učiteli – pěkné povídání i fotografie. To musela být nádhera!
    Long