Tučňák Jizerský

Z wikipedie:

Tučňák jizerský je vzácný endemit tučňáka císařského. Žije v ukrutných mrazech u Pešákovny na Jizerce. Spatřit ho v denních hodinách je zhola nemožné, jelikož po většinu dne spí. Vstává k večeru a po zbytek noci kouká na hvězdy, čímž se zásadně liší od svých bratranců z jižní polokoule.

jizerka

Předposlední únorový týden do našich končin zavítala tlaková výše z Ruska a uhodily kruté mrazy. Rtuť teploměru v Jizerkách klesala nějakých 20 stupňů pod nulu, v mrazové kotlině na Jizerce dokonce ještě níž. Konstelace jasného počasí a Měsíce v poslední čtvrťi byla dostatečným lákadlem k tomu, abychom překonali teplotní rozdíl mezi vyhřátým domovem a mrazivou Jizerkou. V mém případě se jednalo o nějakých 50 stupňů Celsia – svůj byt vyhřívám na 22 °C, přičemž na Jizerce bylo −28 °C. Arktického dýchánku na Jizerce se zúčastnili zkušení polarníci Vic, HoPi, Cassi a moje maličkost. V době příjezdu bylo jasno, bezvětří a teplota už zmíněných −28 °C.

Všichni jsme byli samozřejmě dobře připraveni, což můžu doložit výčtem svého oblečení:

  • 2× čepice – slabá fleese a přes ni ještě jedna;
  • 2× rukavice – slabé lyžarské pro jemnou práci, přes ně silné fleese;
  • 3× moira;
  • slabé moira tepláky;
  • lyžařské kalhoty;
  • trackingové kalhoty;
  • 2× ponožky;
  • boty s elektrickým vyhříváním.

Obzvláště doporučuji ono elektrické zahřívadlo v botách, díky němuž mé špatně prokrvené údy přečkaly mráz bez úhony. Jaký je rozdíl mezi vyhřívanou a nevyhřívanou nohou jsem si vyzkoušel tak, že jsem si méně nabil baterie v levé botě než v botě pravé. Levá bota přestala hřát nějakých 30 minut před odjezdem a ještě dole v Jablonci jsem si myslel, že je cizí, jak byla necitlivá.
Pro úplnost ještě zmíním podmínky pozorování – vlhkost vzduchu byla na slušných 90%. Bezvětří, ale extinkce k obzoru byla horší. Světelné znečištění od Liberce dosahovalo pouze do 20°! – na jihu konečně roztál sníh. Polské aglomerace svítily tentokrát více, což bylo způsobeno čerstvě napadaným sněhem severně od našich hor. SQM ukazovalo kolem 21.25 a to je v tomto období hodnota velmi dobrá.

Večer před odjezdem jsem neměl dostatek času na sestavení kloudného pozorovacího plánu a tak jsem jel nahoru více méně s tím, že budu přebíhat mezi již nastavenými dalekohledy ve chvílích, kdy se uvolní nějaký ten pozorovací slot. Bohužel Cassi jako goto-montáž při teplotách pod −20 °C nefunguje dostatečně spolehlivě a to ani po prolití horkým čajem, čímž nechci Cassiho vůbec shazovat – sám jsem si na pěti Messierech ve Lvu vyzkoušel, že klečet ve strnulé poloze při −30 °C, nalepen na prochladlý tubus dobsona se zadrženým dechem pod hledáčkem dalekohledu je úkon neradostný a nevděčný – nahony vzdálený onomu poetickému bloudění zaměřovacího křížku v miriádach hvězd za teplých letních nocí. Nicméně za ony 3 hodiny, co jsme pobyli na Jizerce jsme přeci jenom shlédli pěknou řádku objektů Messierova katalogu (pssst… trénujeme na maratón) a to i díky Vicově mega binaru, jehož red-dotové zaměřování je v zimním období praktičtější.  Z ne-Messierových objektů mě utkvěl v paměti kvasar 3C 273 z Karkoschky, který po několikaminutovém heroickém pátrání našel Cassi. Kvasar je na první pohled nápadný především tím, že je úplně stejný jako ostatní hvězdy z naší galaxie, až na to, že je jeho spektrum posunuté směrem k delším vlnovým délkám. Tento posun samozřejmě v dalekohledu vidět není, ale dá se z něho určit, že je nějakých 1,5 mld ly daleko. Světlo, které opustilo kvasar v době, kdy život na Zemi byl v plenkách a naše planeta procházela fázemi totálního zalednění, dopadlo na naše sítnice zrovna ve chvíli, kdy kolem dokola panovaly podmínky podobné. No není to úžasné?

ladin


Když jsem navrhoval jet na zmiňovanou noc na Jizerku, nečekal jsem, že se najde nějaký blázen, co by to bral vážně. Vždyť každý večer v Počasí po Zprávách hlásili rekordní mrazy právě na Jizerce a grafy teplot z ČHMÚ to jenom potvrzovaly. Ale pak jsem si řekl, že proč ne. Když zážitek, tak extrémní.Dorazil jsem první, mám to blíž a jsem rychlejší. Ani nevadilo, že mám stále letní pneu. Palubní počítač v autě hlásil při dojezdu příjemných −5°. Že to nebude asi až tak přesné číslo, bylo jasné hned po otevření dveří.Rychle obléci péřovou bundu od Rakoncaje, kuklu a čepici, nasadit dvojité rukavice a přezout do vyhřívaných bot… A tu se objevil první problém. Baterie po předešlých pozorování nebyly v ideální kondici. Zatímco pravá bota si ani neblikla, levá vydržela slabou půlhodinku a také řekla dost. Nu což.
Kdo neskáče, není astronom! Hop, hop, hop. Ne, opravdu jsme neskákali radostí z nalezených vesmírných objektů, i když jejich krása také umí zahřát. Jak jinak by se totiž takový mráz dal přežít? Obdivoval jsem HoPiho, který tam běhal kolem zamrzlé montáže ve snaze ji přesvědčit, že je vlahá srpnová noc.
Nakonec to ale nebylo ani tak hrozné. Moje SQM ukazovalo jen −23°. Zřejmě jsem stál na lepším místě než kluci o pár metrů vedle. Dalekohled sice šel nějak víc ztuha, ale to mi nebránilo, abych za ty 2½ hodiny neprošel na 70 messiérů, 40 asterismů, desítku uhlíkových hvězd a řadu dalších objektů včetně například Saturnu.

Každopádně to byla noc, o které se bude ještě dlouho mluvit a na kterou se jen tak nezapomíná. Kdo tam nebyl, může jen litovat. Přeci jen, kdy se člověku poštěstí vidět tučňáka ve volné přírodě v Jizerkách?

Vic ◊!

Jeden komentář k “Tučňák Jizerský”

  1. martin.gembec Says:

    Tak u tohoto článku se válím smíchy už druhý den. Díky Ladinovi a nyní i Vicovi za fantastické povídání a hlavně za prodloužení života. Při pobytu v takových mrazech buď tuhne krev v žilách, nebo naopak stoupá euforie. Ve vašem případě to bylo naštěstí i to druhé .. tak se to asi vyrovnalo.