Noc v lomu 9.-10.7.2010

Obvykle nepíšu zápisy z pozorování, ale poslední noc se toho stalo tolik, že to prostě nejde nechat jen tak. I když ono se to přeci má prožít a to je nejdůležitější.

Skupinovka v lomu 10.7.2010

Původně jsem v tomto termínu červencového novu doufal v návštěvu Alp, kam nakonec ale vyrazili jiní a tak se můžu jen těšit na reporty (první SMS odpovídala mému odhadu, že to bude vynikající pozorovačka). Místo toho jsem musel v týdnu zůstat doma sám a tak jsem využil hned první noc k výjezdu s kamarády. Nejlepší noc byla sice o dvě dřív, kdy bylo temno jako málokdy, ale nakonec se ukázalo, že i tato byla nadprůměrná. Cíl cesty byl v lomu na česko-polském pomezí Jizerek.

Pozorovat se vlastně začalo už cestou, protože na Kořenově si Aleš Majer, který mě vezl, všiml výrazných NLC. Koukl jsem tedy za jízdy z auta na Venuši a nad ní na výrazná bílá oblaka se slovy „tohle na NLC moc nevypadá“. Na letošní sezónu to bylo prostě moc jasné a v té rychlosti mi ty struktury připomněly spíš cirry. Ale jak jsme jeli dál přes Harrachov, splnily svou úlohu SMS alerty astro.cz i APO a tak nad Harrachovem jsem už ani já nepochyboval, že nad SZ jsou skutečně výrazné NLC.

Po příjezdu do lomu nás přepadlo světlo baterky. Chlapík, co tam hlídá byl tentokrát méně líný a vylezl se podívat na tu eskortu co mezitím čítala tří aut s kamarády z Liberce a Malé Skály. Dvě auta projela, ale kluci raději zastavili a vysvětlili Polákovi, co tam pohledáváme a byl klid. Rozhovor se nesl prý přátelsky i proto, že si Honza nevšiml pušky, co držel maník v ruce, to naštěstí, až když odcházeli 🙂

Po vyndání techniky mně Ladin upozornil, že NLC nad SZ jsou stále dost výrazná, tak jsem vyběhl na vyvýšeninu, z níž je vidět na desítky kilometrů do kraje a odtud zdokumentoval opravdu výrazná noční svítící oblaka v pozdní fázi svého vývoje.

NLC 9.7.2010

Události ale nabraly rychlý spád, chtěl jsem zkusit fotit nad jihem Štíra a Střelce a už se prakticky setmělo. Rychle jsem ustavil montáž, nasadil kabeláž a foťák a zakomponoval hlavu Štíra s velkou bublinou ionizovaného vodíku v jižním Hadonoši. Bylo ale moc teplo, fotky nevypadají nijak úchvatně. Pro radost jsem to pak namířil na Mléčnou dráhu od Střelce nahoru a tato fotka mi přijde opravdu povedená. Na podmínky z našich krajů velmi dobrá obloha.

Mléčná dráha objektivem 50 mm

Bezvadné bylo, že během focení nemusím u montáže být a tak jsem pobíhal mezi dalekohledy a užíval si krás deep-sky. A že bylo na co koukat. Aleš přivezl dobson 305/1500, Ladin menší 254/1200, Honza taky fotil padesátkou jako já, Vic přivezl svůj obří binar 125mm s výbornými panoptiky nebo naglery a také menší 15×70 na stativu. A viděl jsem toho opravdu dost. Byly to po roce opravdu nádherné pohledy na Lagunu, kde byla vidět nejen centrální jasná část, tmavý pruh mezi dvěma vnitřními částmi byl vlastně na druhé straně ještě dvojitý. Nahoře byla vidět třetí výrazná část a celé to bylo zahaleno do slabé velké bubliny různých tvarů při okraji. Skoro se mi zdálo, že je to jak na fotkách, bez barev a potřebného kontrastu. Trifid měl vizuálně dvě části. Tu červenou spodní a také tu modrou nad ní. Vypadalo to jak dvě „kolečka“ nad sebou, která se ale slívala v jeden útvar obklopený obálkou. Detaily v Trifidu byly výborné především ve velkém dobsonu, lepší pohled už dlouho nepamatuji, snad jen přes Milanův 40cm dobson byl určitě hezčí. Tato noc byla výhodná tím, že byl perfektní seeing, tedy klidný obraz a detaily i ve velkém zvětšení. Toho se dalo využít i u mnoha dalších pěkných mlhovin, „labutě“ M17, „orlí“ M16 či řasové mlhoviny v Labuti. Našly by se i chuťovky, jako spousta slabých kulových hvězdokup nebo „crescent ve střelci“, ale o tom by mohli vyprávět i ostatní. Za sebe si dovolím připomenou, co mně zaujalo – parádní obraz přes binolídlskop, který si v mnohém nezadal s Vicovým megabinarem, ale průměr, především u kulovek byl poznat. Nicméně lídlskop 70/700 s výbornými okuláry je velmi dobrý přístroj. Vic vybavil svůj Vixen 125mm okuláry od firmy Televue a od té doby musím uznat, že lepší binokulární pohledy do nebe, než jeho binarem nepamtuji. Objekty jsou velmi kontrastně vidět a mnohdy i lépe než přes 300 mm dobson, neboť na velkém dalekohledu nelze mnohdy použít dostatečně malé zvětšení a chybí i krásně široké okolí plné hvězd. Menší dobson se díky uzavřenému tubusu ukázal jako tu noc nejlepší na planety, což nám dokáže vzpomínka na pozorování Jupiteru.

Obloha byla mimochodem na letní poměry nadprůměrná. Pamatuji sice tu středeční, kdy byla jedna z těch několika nocí v roce, kdy jsou hvězdy vidět až k obzoru bez patrného zákalu, ale i tentokrát byl zákal patrný až od deseti stupňů níže a nad tím bylo opravdu čisto. SQM hodnoty postupně lezly nahoru. Špičková hodnota se dala pomocí SQM-L změřit mimo Mléčnou dráhu poblíž zenitu a podle předpokladu to bylo kolem jedné ranní, kdy sice nenastala astronomická noc, ale Slunce už bylo asi 17° pod obzorem. Měření bylo stabilně 21,37 s dvěma odchylkami na 21,36 a 21,38. I Vic měřil se svým SQM-L nad 21,30. Pro zajímavost v Alpách tou dobou na Edelweisspitze ve 2,5 km měli 21,60 s běžným širokoúhlým SQM.

Podívejme se nyní na Jupiter. Když už byl kolem půl druhé dostatečně vysoko, nevydrželi jsme s jeho okukováním pouhým okem a tasili velké dobsony. Pohled ve zvětšení 100 – 200 krát sliboval mnohé, ale ještě jsme měli připravené jedno intermezzo. Letělo Iridium a mělo mít -8 mag (předpověď pro Harrachov víceméně na stejném poledníku měla vyjít přesně). V udaný čas se skutečně pod Delfínem začala rozsvěcet hvězdička a když asi půl minuty před zábleskem měla výrazný jas, slibovalo to opravdu mnohé. Samotný záblesk byl poměrně strmý, během deseti sekund se družice výrazně zjasnila až do opravdu oslňujícího lesku. To nejlepší ale nastalo, když začala slábnout, protože ve stejné dráze se pod Delfínem začala rozsvěcet další družice a v podstatě bylo zřejmé, že asi půl minuty na to dojde k dalšímu záblesku. A ten nastal a byl stejně jasný jako ten předchozí. Tak to jsme nečekali. Bylo to šokující a neopakovatelné. Už jsem viděl podobné věci, např. Záblesky 5 sekund nebo 12 sekund po sobě, ale nikdy nebyly oba tak jasné. Obě Iridia měla maximální možný jas, jaký u nich znám a navíc jsem to celé fotil pointovaně na montáži. Prostě nádhera.

Dva záblesky Iridií

Sotva jsem se vzpamatoval z Iridií, vrhnul jsem se k dobsonu 254mm, neboť Aleš mně mezitím upozornil, že je přímo na středu kotoučku vidět Velká červená skvrna. No co vám budu povídat. Poté, co jsem dalekohled postavil za smrček a zbavil se tak i posledních závanů teplého jižního větru, nevěřícně jsem sledoval krásně detailní planetu s netypicky výrazným severním rovníkovým pásem a chybějícím jižním, ale především cihlově oranžovou GRS přesně na středu. Zvětšení 200 krát bylo s pomocí Ethose 6 mm dokonalé, přesto jsem si vyžádal ještě powermate 2,5x a zoom okulár. Zdálo se však, že max. Rozumné zvětšení bude kolem 250x a tak jsem se nakonec vrátil k ethosu. Skvrna postupně putovala k okraji kotoučku planety a já postupně hledal další podrobnosti. Mnoho jich ovšem překvapivě vidět nebylo. Žádné světlé ovály ani tmavší skvrnky si nevybavuji, což je poměrně netypické, přitom obraz byl víceméně stabilní. Červená skvrna dostála svému názvu a to jak byla obklopena bílým pásem s výdutí kolem ní, bylo prostě neuvěřitelné. Směrem ke středu planety se výduť kolem skvrny nevracela tak plynule, jako na druhé straně. Spíše to vypadalo tak, že výduť pokračuje rovně a zakusuje se do jižněji položené tmavší oblasti, která vytvářela u jižního rovníkového pásu takový dlouhý zářez tvaru nože a dky tomu to budilo dojem zúžení té výdutě i v tomto směru. Další opravdu nápadný detail byl ještě slabý pruh doprovázející z vrchní strany severní rovníkový pás. Měsíčky byly vidět jen tři, ale mám za to, že zvečera jsem viděl i čtvrtý, takže se asi schoval za planetu.

Nad ránem, když už jsme začali balit, padlo rozhodnutí zdokumentovat tuto akci skupinovkou. Podařilo se výborně nakombinovat svítající oblohu v pozadí s baterkou osvětlenými postavami v popředí a vznikla tak jedna z nejhezčích skupinovek z našich akcí.

Skupinovka v lomu 10.7.2010 bez ořezu

Jak jsem uvedl v úvodu, nemám ve zvyku sepisovat sáhodlouhé seznamy pozorovaných objektů i zážitky z akcí jako takových, ale tato noc byla bezpochyby výjimečná a budeme na ni ještě dlouho vzpomínat. Zpětnou analýzou jsme totiž zjistili, že co do tmavé oblohy to byla jedna z nejlepších nocí vůbec a co do zážitků z různých oborů astronomie, kosmonautiky a meteorologie asi vůbec nejlepší.

Díky všem, co se mnou byli a těším se na další podobné zážitky.

Martin Gembec

Komentáře byly uzavřeny.