Příběh bolidu z 13. srpna 2014

Když jsem fotografoval 13. srpna Perseidy, podařilo se mi pozorovat a zachytit také pěkný bolid. Tehdy jsem si však nevšiml, že nešlo o Perseidu, na což mě upozonil Dr. Pavel Spurný z Ondřejova. Bylo štěstím, že si té fotky všiml, neboť naši vědci jsou v tomto oboru světovou špičkou. Díky jeho nadšení a ochotě věnovat bolidu více času, než by si asi zasloužil, vám nyní mohu přinést jeho celý příběh a uvést tak na pravou míru, že jsem nevyfotil Perseidu.

Bolid z 00:39 UT dne 13.8.2014 z Jablonce nad Nisou

Výše připomínka zmiňovaného bolidu na snímku z Jablonce nad Nisou. Jeho jasnost jsem při pozorování silně podcenil, když jsem jej odhadl spíše jasný jako Jupiter (-2 mag) a za bolid jej nepovažoval. Ovšem bolid letěl daleko ode mě, navíc v části oblohy nad Libercem a za svitu Měsíce po úplňku. Jak jsem byl upozorněn, šlo o mnohem zajímavější úkaz, který lze charakterizovat jako nejjasnější bolid, jaký jsem zatím měl možnost pozorovat. Nechme již hovořit pana Dr. Spurného, jehož slova doplním o obrazový materiál, který mi laskavě poskytl.

Čas bolidu (13. 8. 2014 v 0:39:15 UT) mám z našich čidel (přesných fotometrů), které jsou přesně kalibrovány pomocí PPS pulzů z GPS a tak přesnost času odpovídá přesnosti vzorkování fotometru, které je v tomto případě 2 ms. To podcenění jasnosti je pochopitelné, na tak přezářené obloze se to opravdu těžko určuje. Jednoznačně se jednalo o typický kometární bolid a to jak drahou ve sluneční soustavě tak i chováním v atmosféře, které bylo typické pro velmi křehký materiál.

Tady jsou přesné údaje o atmosférické dráze (výška, délka, šířka) – viz také přiložená mapka:

Atmosférická dráha bolidu z 13. srpna 2014

Začátek: výška 119,8 km, souřadnice 11.6668 E 52.1532 N
Konec: výška 79,5 km, souřadnice 10.4536 E, 51.8020 N
Přesnost určení dráhy: 35 m (v tomto případě je to trochu horší – obvykle je přesnost kolem 10 m), ale je to dáno relativně velkou vzdáleností bolidu od stanic a to, že všechny stanice byly v podobném směru – maximální úhel rovin mezi stanicemi je 18,4 stupně – i tak je to ale určeno spolehlivě a všechna čísla platí minimálně na počet uvedených cifer.

Vyfotili jsme ho na stanicích Růžová (u Děčína), Přimda a Ondřejov – viz přiložená mapka.

Atmosférická dráha bolidu + stanice + místo pozorování v Jablonci

Začátek bolidu byl tedy asi 120 km vysoko na Magdeburgem a konec necelých 80 km nad vrchovinou Harz v Německu. Nejbližší naše stanice Růžová byla od bolidu daleko 264 km na zacatku a 305 km na konci, pro Přimdu to bylo 306 a 297 km a pro Ondřejov 367 a 379 km.

V maximu bolid dosáhl jasnosti -9,9 absolutní magnitudy (tj. normované na 100 km vzdálenost – to také vysvětluje, proč zdánlivá byla menší – např. z Přimdy to bylo už jen –7,6 mag a pro Vás to bylo ještě méně), jeho hmotnost na začátku byla 75 gramů, což při malé hustotě kometárního materiálu znamená, že to bylo tělísko 5 až 6 cm v průměru. Tedy přece jen větší, než jste očekával [odhadl jsem jej spíše na zrnko písku do 1 mm].

Ve sluneční soustavě se tento kometární meteoroid pohyboval po retrográdní a velmi protáhlé dráze s těmito parametry:

velká poloosa = 21 AU, perihel = 0.469 AU, exc. =0.978, argument perihelu=85.0 st., délka výst. uzlu=140.0144 st. a sklon dráhy=156.19 st.
Geocentricky radiant mel souradnice 76.86 st (RA) a 33.20 st (DE).
Elementy jsou v ekvinokciu J2000.0.

V perihelu se tedy dostával mezi dráhu Merkuru a Venuše, v afelu až mírně za dráhu Pluta.

To je tedy celý příběh toho poutníka naší sluneční soustavou, kterého jste viděl a vyfotil. Také přidávám jeden neupravený výřez z našeho snímku z Přimdy s menším rozlišením. Přerušení dráhy jsou způsobeny elektronickým sektorem a slouží k určení rychlosti a brždění tělesa v atmosféře.

snímek bolidu z Přimdy

Ještě jednou bych rád poděkoval, že si pro popularizační účely našel náš přední odborník čas a mohli jsme vám poodhalit, jak kvalitní práci už naši astronomové provádí a jak detailní analýza se dá udělat u jednoho nepatrného úlomku pro nás prozatím neznámé komety.

Pro mě osobně je fascinující, když si představím, jak nějaká kometa přiletěla ke Slunci, přitom se z ní uvolnily částečky, z nich jedna se srazila se Zemí zrovna při maximu Perseid, tedy úlomků jiné komety Swift-Tuttle, přičemž toto tělísko letělo jen z málo odlišného směru, ze souhvězdí Vozky, čímž oklamalo pozorovatele, který meteory přeci jen nějaký čas pozoruje a přesto si vlastního omylu nevšiml. A díky přesným datům máme alespoň dokonalou představu, co nám to vlastně každou srpnovou noc vlastně létá nad hlavou. Je to jen malé smetí, ale dokáže sehrát úžasné divadlo.

Martin Gembec

3 komentáře k “Příběh bolidu z 13. srpna 2014”

  1. 323K13L Says:

    Vtipný co se nakonec ukrývá v -2 mag : )

  2. Pavel Says:

    Časově se na noční obloze objevují společně Perseidy i delta Aquaridy (končí k 10 srpnu), ale podle předložených snímků se jedná o sporadický bolid. Četnost pozorovaných meteorů v maximu tak trochu kolísá a téměř vždy se nechá podle radiantu určit příslušnost k danému meteorickému roji.
    V daném případě se jedná ještě o tzv.retrográdní ekliptikální a sporadický bolid.
    Děkuji též za rešerži původního článku.

  3. roman-cb Says:

    ted koukám na tu mapku ale nevím hele.ja sem jel přes berlín do hamburku a když to spadlo tak sem to zahlédl pravím okem a měl sem to po pravý ruce.čili když koukám na tu mapku a kde jsou města tak mě to nesedí.