Astronomický ráj na Edelweissspitze II

Když jsme se minulý rok vrátili z Hard Core Deep Sky Expedice na Edelweißspitze, shodli jsme se, že jsme tam nejeli naposled. Od srpna jsme sledovali tamní počasí a webkameru a doufali, že to letos i přes nedávnou sněhovou nadílku nějakým zázrakem vyjde.

Hopi, Vic a Aleš na Edelweissspitze

A ono to vyšlo! Ten zázrak nastal 23. 9. 2014, tedy v den podzimní rovnodennosti a zároveň v novoluní. Ač ráno ještě pršelo a vůbec to nevypadalo dobře, věřili jsme předpovědním modelům a v poledne vyrazili v tradičním složení Aleš, HoPi a Vic.

Problém, jak nacpat do jednoho kombíku 3 lidi a 3 dalekohledy o průměru 400 (Almara), 400 (Míchačka) a 300 mm (Red Devil), se kupodivu podařilo vyřešit a tak jsme po sedmi hodinách jízdy a 700 kilometrech mohli spočinout v ráji všech středoevropských astronomů – na 2571 metrů vysokém vrcholu Edelweißspitze. A bylo tam krásně jasno!

První příjemné překvapení přišlo ještě před setměním, když si vedle našich dobsonů postavil svůj 27″ travelscope Uwe Glahn a kromě dalších 16″ a 12″ vzápětí vyrostl vedle ještě jeden německý 25″ drobeček, co přivezl Jörg Peters, když mířil na ITT.
Hopi a Aleš na Edelweissspitze

Nejprve jsme zkoukli za nedlouho poté zapadající Mars a Saturn nad Grossglocknerem. Pak už nastal čas deepsky objektů. Bezmála dvanáctihodinový maraton odstartovalo ve 20 hodin Iridium u Polárky (–5 mag) a do zorného pole našich přístrojů se dostávaly známé i méně známé objekty nočního nebe.

Sám jsem měl připravený podrobný plán s množstvím objektů z Abellova katalogu planatárek, nechyběly ani kulovky (Palomary, Terzany), skupinky galaxií (Arpy, Hicksony), ale nakonec bylo stejně všechno jinak.

Pro zahřátí jsme si totiž dali jen tak po paměti největší pecky, které běžně pozorujeme, abychom zírali v úžasu, jak jsou krásně vidět a co detailů najednou přibylo, až nám padala čelist. A když byla chvilka, odskočili jsme si k vedlejšímu 27″ monstru, abychom pak div nespadli ze žebříku.
Hopi, Vic a Aleš na Edelweissspitze

To zahřívání se trochu protáhlo, napočítal jsem nakonec přes 150 objektů. Za všechny bych zmínil zcela famózní Helix nebo Omegu. Mlhovina v Orionu byla v Alešově lightbridgy krásně barevná. Sám jsem nejvíc ocenil nádherně růžový prstýnek u IC 418 a spirální ramena u NGC 7479.

Poté jsem využil toho, že Alpy jsou o pár stupňů jižněji a projel oblast těsně nad obzorem. Nad zasněženými vrcholy se mi tak do zorného pole dostaly objekty, které z domova vidíme špatně nebo vůbec. Takovou parádní galaxii NGC 55 s deklinací skoro –40° u nás nemáme šanci spatřit. Podobně na tom je další galaxie v Sochaři NGC 300 nebo krásná kulová hvězdokupa NGC 1851 v Holubici. Hluboký dojem udělala i kupa galaxií v Peci, když se do zorného pole dostala naráz dobrá desítka mlžinek.

Z původního plánu jsem odpozoroval aspoň Pluto, na který se během prázdnin nějak nedostalo. Na takové obloze, jakou jsme měli, to je naprostá vypalovačka. Ani supernova 2014dg v galaxii UGC 2855 v Žirafě s jasností kolem 14,4 mag pro Almaru nebyla žádný problém. Dále pak jsem obhlídnul galaxii WLM z Místní skupiny galaxií (velmi snadná, dokonce snadnější než IC 1613), extragalaktickou kulovku NGC 1049 patřící do Fornax Dwarf galaxie (rovněž jednoduchá) a planetární mlhovinu Pease 1 ležící v kulové hvězdokupě M15. Ta měla být zlatým hřebem, ale nakonec docela zklamala.

Vrcholem se ve výsledku díky přítomnosti Uweho utralightu stal pulsar v Krabí mlhovině. Ani jsem netušil, že je viditelný, když jsem se z legrace na něj zeptal. Zvětšení 900× už bylo příliš, ale při šestisetnásobném přiblížení nebylo problém ho spatřit.
Vic a Aleš na Edelweissspitze

Seeing pamatujeme z minula o něco lepší, ale i tak byl na naše poměry víc než slušný. Centrální hvězda v M57 sice jen v Alešově Míchačce problikávala, ale takový Sírius B byl snadno viditelný, stejně tak jako složky E a F v Trapezu či měsíčky Triton nebo Titania s Oberonem.

Obloha byla velmi tmavá, zvířetníkové světlo se projevovalo velmi nápadně a i zodiakální most docela rušil. Řadu objektů Messierova katalogu šlo vidět snadno pouhým okem. Moje pesimistické SQM-L ukazovalo 21,72 MSA, což snad ještě nepamatuju. Teploměr hlásil příjemné –3 °C a dobré bylo, že se vůbec nic nerosilo.

Druhým vrcholem noci byla určitě Koňská hlava. Tak krásně zřetelnou a i s podrobnostmi jsem ji ještě neviděl. Holt 27″ je trochu jiná liga. Rovněž detaily střední části mlhoviny v Orionu při velkém zvětšení doslova braly dech. A co teprve planetárky! Eskymák při 600× je skutečný zážitek. Také jsem netušil, že Nejmenší činka má kolem sebe ještě dva laloky. Krásné byly ale i galaxie, taková NGC 1888 s NGC 1889 neměla chybu.

Stihnul jsem i nějaké komety. Celkem jich bylo deset. Začal jsem zvečera jasnou C/2014 E2 (Jacques) a skončil nad ránem ještě jasnější C/2012 K1 (PanSTARRS). Mezitím to byly samé slabé mršky kolem 14 až 15 mag, které bych od nás sotva už viděl. Nejníž na hranici Střelce a Mikroskopu byla ještě relativně jasná 117P/Helin-Roman-Alu, vedle ve Vodnáři jsou hned tři slabotinky (C/2013 US10 (Catalina), P/2014 L2 (NEOWISE) a 284P/McNaught). Rovněž obě LINEARky (C/2010 S1 a C/2011 J2) už dost ztratily ze svého lesku. Radost mi udělaly ale dvě nové periodické komety, které jsem ještě nikdy nepozoroval, a to 108P/Ciffreo nedaleko Hyád a 4P/Faye v Raku.

Napozorovali jsme i velké množství meteorů. Každá noc jednou skončí a i náš čas se naplnil. Za svítání jsme pokoukali ještě na Jupiter s přecházejícím Ió spolu s jeho stínem, nad hlavami nám přeletěla ISS (mimochodem pěkně detailní) a když vyšla Venuše, do východu Slunce už moc nechybělo.

Udělali jsme skupinové foto a začali balit, abychom do večera byli zpátky doma.
Hopi, Vic a Aleš na Edelweissspitze

Jörg, Uwe, Vic, Aleš a HoPi u 27″ travelscopu

 

Shodli jsme se, že to byla nejlepší noc, jakou jsme dosud zažili. A je více než jasné, že se na Edelweißspitze za rok (ne-li dřív) zase vrátíme.

Vic KaL ◊!

Vic popsal náš letošní výlet do astronomického ráje pod nejlepší středoevropskou oblohu velmi trefně. Jenom bych doplnil, že mě osobně zvečera opravdu uchvátila mlhovina Omega (M17) – když jsem cestoval mléčnou dráhou ze Střelce směrem nahoru, opravdu jsem se na ní „zaseknul“ na dlouhé minuty. Tvar mlhoviny je mi dobře známý, obvyklou labuť vidím i v menších dalekohledech, ale to co mi ukázal můj 16“ dobson při zv. 107,5x (TV Ethos 17 mm) mi opravdu vyrazilo dech. Labuť měla na hlavě krásnou korunku, jemnou strukturu temných zářezů v „hrudi“ ale hlavně obrovské halo v podobě široce rozevřeného„pavího ocasu“ v zadní části. Neméně úchvatný byl komplex mlhovin v okolí M42 a M43 v Orionu. Při zv. 65x (Meade UWA 28 mm) se celá oblast pohodlně vešla do zorného pole a to co se dalo spatřit snad ani nelze popsat slovy. Že je v M42 vidět náznak barvy vím již z pohledu přes metrový dobson na HTT, ale tentokrát pohled do okuláru připomínal barevnou fotografii. Centrální oblast v okolí Trapezu byla výrazně modrozelená naopak okolní části mlhoviny zářila červeně až fialově. Při pohledu na Trapez 27“ dobsonem při zv. 586x (Pentax XW 5 mm) mě zaujala jemná struktura mlhoviny v pozadí, připomínající NLC pozorovaná triedrem. Planetárky tímto velkým dobsonem byla kapitola sama pro sebe.  To jsem měl pocit, že místo okuláru je ve výtahu nasvícený diapozitiv se snímkem z HST. Vic jen letmo zmínil pohled na Jupiter s přecházejícím Ió, ale dokonalé 27“ zrcadlo ukázalo i neuvěřitelné detaily struktury oblačných pásů. Škoda, že seeing nebyl tentokrát tak dokonalý, jako při naší loňské návštěvě, pohled na Jupiter při zv. kolem 1000x by byl jistě také nezapomenutelným zážitkem…

Aleš

Edelweiss 2014-1 Edelweiss 2014-1 Edelweiss 2014-1

2 komentáře k “Astronomický ráj na Edelweissspitze II”

  1. Ben Nagorsen Says:

    I came across your page concerning the night on Edelweiss-Spitze, we shared the night:

    http://cougar.bakonyi.de/~ben/astro/201409-itt-glockner/index_en

    Greetings
    Ben

  2. martin.gembec Says:

    Super. I’ll share your comment. Great images on your page. Thanks.