Refraktorová seance u Jítravy

Noci jsou krátké, navíc už do nich svítí dorůstající Měsíc. Poslední dobou také příliš nepřeje počasí. Jako velmi dobrou volbou se ukázal rychlý výjezd k Jítravě v noci z 23. na 24. června. Asi v půlce jízdy z Liberce na pozorovací stanoviště nás nemile překvapila oblačnost, která se v této oblasti vyskytovala. Každopádně jsme se nezalekli, dojeli na místo a vybalili techniku. Jak se ukázalo, byla to dobrá volba, neboť doma jsem později, z družicových záběrů zjistil, že okolí Jítravy bylo jedním z mála míst v Libereckém kraji, kde zůstala slušná obloha po většinu noci.


Naše pozorovací seance by se dala nazvat refraktorovým dýchánkem, k dispozici jsme měli můj R80/400 mm na stativu a Foxík měl s sebou R102/500 mm na HEQ5. Jelikož nebyla louka u Jítravy posečená a místy byly louže vody, tak jsme raději se svou technikou zůstali nedaleko silnice.

Refraktory a zapadající Měsíc

Na začátku pozorování jsme se samozřejmě podívali na Měsíc a Saturn. Pohledy byly pěkné i v malých, světelných refraktorech. V čase, kdy zapadal Měsíc jsem zkusil vyhledat ve svém 80mm refraktoru kometu C/2014 Q2 (Lovejoy), která byla stále slušně viditelná. Momentálně se nachází v Malém medvědovi a její jasnost je okolo 10. hvězdné velikosti. Zatím jsme stále nevěděli, zda se nezatáhne, chvílemi jsme měli zataženou i polovinu oblohy.

Západ Měsíce nad Lužickými horami

Saturn v souhvězdí Štíra. Dole při obzoru svítí státní podnik Diamo Ralsko.

Nakonec se oblačnost začala rozpouštět a v druhé půlce noci jsme měli krásně čistou oblohu.

Odcházející oblačnost

Po objektech Sluneční soustavy jsme začali s objekty vzdálenějšího vesmíru. Jedním z prvních byla kulová hvězdokupa M13 v Herkulovi. Ve 100mm refraktoru se hvězdokupa při větším zvětšení (100×) rozpadala na jednotlivé hvězdy, zvláště na okraji hvězdokupy. I v 80mm dalekohledu též bylo dobře patrné, že to není jen mlhavý obláček a jde tam velmi slušně vidět zrnitost. Dalšími objekty byly galaxie M51 a v rychlosti dvojice galaxií M81 a M82, než se dostaly za větev blízkého stromu. Neopomněli jsme kulovku v Herkulovi srovnat s dalšími Messierovými kulovými hvězdokupami M3, M5 a slabší M14. Velmi vděčným cílem je otevřená hvězdokupa M11 v souhvězdí Štítu. Foxík ji považuje po Saturnu za nejhezčí objekt té noci 🙂

Hrátky s celooblohovým objektivem

S sebou jsem měl filtrové kolo s UHC filtrem, který jsme nasadili Foxíkovi na jeho 100mm refraktor. Filtrové kolo je velmi praktická věc, pozorovatel nemusí pořád vyndávat okulár a šroubovat filtr. Zde lze jednoduše přecvakávat mezi filtrem a pozicí bez filtru. UHC filtr nám hezky ukázal mlhoviny ve Střelci. Začali jsme u M8, ve stejném zorném poli byla i M20, kterou filtr velmi zvýraznil oproti pohledu bez filtru. Dále jsme pokračovali přes M16 (Orlí mlhovina), kde bez filtru byla vidět spíše hvězdokupa, s filtrem okolní mlhovina slušně vynikla. O necelé dva úhlové stupně níže se nachází M17 (Labuť), která stojí za pohled v jakkoli velkém dalekohledu.
Neopomněli jsme i na známou prstencovou mlhovinu M57 v Lyře, kde byl samozřejmě na první pohled viditelný tvar prstýnku. Dále následovaly vícehvězdy – nádherný modrooranžový pár Albireo v souhvězdí Labutě a čtyřhvězda Epsilon z Lyry, kde při zv. 100× byly všechny 4 složky rozlišitelné.

Pokračovali jsme v objektech vhodných pro UHC filtr. Vděčným letním objektem je samozřejmě komplex Řasových mlhovin v souhvězdí Labutě, pozůstatek po výbuchu dávné supernovy. Především část NGC 6992 byla velmi pěkná. Mlhovina Severní Amerika (NGC 7000) je tak velká, že se celá nevejde ani do zorného pole okuláru Panoptic 24 mm (zv. 21x) u refraktoru 102/500 mm. Pozorování dalších objektů nám zkazilo pokračující svítání.

Nad ránem byla obloha velmi čistá, bez jediného mráčku.

Po sbalení techniky jsme vyrazili směr domov. Při cestě jsme koukali na severní obzor, zda nejsou viditelné noční svítící oblaka (NLC). Na rychlostní komunikaci, před Bílým Kostelem, jsme si z auta všimli nízko nad obzorem něčeho, co by mohlo být  NLC. Bohužel na silnici nebylo možno zastavit, v místě, kde by byl dobrý výhled nízko nad sever. Za Bílým Kostelem už ale byla nízká oblačnost, která se držela až do Liberce. Jak jsem se již v úvodu článku zmínil, okolí Jítravy bylo jedno z mála jasných míst v Libereckém kraji v té noci. Na internetu jsem podle webových kamer zjistil, že to, co jsme viděli pravděpodobně NLC byly, viz archivní snímek z Trutnova (Humlnet).

I přes to, že jsou noci okolo letního slunovratu krátké, vyplatí se vyjet za město a pokochat se nádherou, kterou pro nás vesmír připravil 🙂

Cassi a Foxík

Komentáře byly uzavřeny.