Kometární okénko – březen 2016

Nezvyklé severovýchodní proudění nám přineslo díky hradbě krkonošských hřebenů hned několik slunných dnů, zatímco jinde v Čechách bylo celý ten čas beznadějně zataženo. Je to skoro zázrak, že se to sešlo i s obdobím kolem novu, a tak se dalo i po nocích pěkně pozorovat hvězdnou oblohu. Po ní totiž teď putuje necelá desítka zajímavých komet, které jsem si rozhodně nemohl nechat ujít.

Nejlepší noc byla ta na dnešek, ačkoliv to zpočátku vůbec tak nevypadalo. Vyrazil jsem o půl deváté na Venušin pahrbek, abych vzápětí zjistil, že se začíná rychle zatahovat. Než jsem stačil vytáhnout techniku, půlka oblohy zmizela za mraky a o pár minut později už zbyla jenom díra nad severem. Času bylo ale dost, obloze stejně ještě kraloval srpek Měsíce, který jediný spolu se Síriem mraky úspěšně zdolával. Jak ale oblačnost náhle přišla, tak během čtvrt hodinky zase odešla a mohlo se tedy začít pozorovat.

Ani svit Měsíce na západě neubral příliš na kráse mé oblíbené vlasatici C/2014 S2 (PANSTARRS). Dá se najít snadno i triedrem před koly Malého vozu. Ve větším dalekohledu ukáže krátký chvostík. Dělá mi radost už od loňského léta a stále nepolevuje. Několikrát za noc jsem na ni namířil hledáček a hezky byl patrný i její pohyb mezi hvězdami.

Naopak ještě nedávná kometární královna C/2013 US10 (Catalina) už sice pozvolna, ale přesto citelně slábne. Je na hranici viditelnosti triedrem a lepší už to nebude. Krásný chvost, co měla, je už také minulostí. Zajímavé ale bude její přiblížení v příštím týdnu k pěkné otevřené hvězdokupě NGC 1528 v Perseu.

To nová 333P/LINEAR se s tím vůbec nemaže a prochází rovnou Plejádami. Aktuální blízkost Měsíce jí značně ublížila, ale pro Almaru při 230násobném zvětšení to až zas takový problém nebyl. Stejně tak druhá periodická kometa procházející souhvězdím Býka – 81P/Wild – je snadné sousto pro 16″ zrcadlo.

Stále dobře je vidět i C/2014 W2 (PANSTARRS) v Cefeovi, ačkoliv během noci prochází jen celkem nízko nad severním obzorem. Nápadná je už i při malém zvětšení. Nechápu, že ji Ladis nevidí, když je to pořád taková vypalovačka :^]

O něco slabší je 9P/Tempel. Nachází se v zajímavém poli nedaleko M85 ve Vlasech Bereniky, kde je radost dělat galaxyhopping. Při 230× se dá bočním pohledem udržet. Zbožňuju tyhle periodické komety s malými čísly, dýchá z nich kus historie.

Pár stupňů vedle ve Lvu slábne proslulá 67P/Churyumov-Gerasimenko. Myslím, že šlo zřejmě o mé poslední pozorování při tomto návratu, přišel čas se rozloučit. Spatřit ji už bylo docela obtížné, odhadl jsem její jasnost na 14,8 mag.

Hned v zápětí jsem ale zaznamenal jednu pro mě zcela novou kometku. 77P/Longmore se dnešním dnem stala už mojí 130. odpozorovanou kometou. V jednu ráno, kdy jsem na ni namířil, nebyla ještě moc vysoko, ale netrpělivost byla velká, tak jsem už na nic nečekal. Obloha byla tou dobou vcelku slušná. Poté, co Měsíc zapadl o půl dvanácté a o půlnoci vypli veřejné osvětlení v okolních vesnicích, se hodnoty SQM-L v zenitu pohybovaly kolem 21,4 MSA. Škoda jen horší průzračnosti, která kazila zejména pohledy nízko nad obzorem.

Kometu 77P jsem odhadl na 14,6 mag a zprvu jsem si nebyl její viditelností moc jistý. Až zvětšení 383× potvrdilo, že to nebyl jen přelud.

Rozhodl jsem se počkat na poslední kometu aspoň do půl třetí, i když mi už byla docela zima. Byly sice jen 4 stupně pod nulou a vůbec nefoukalo, vyhřívané boty ale stejně moc nepomáhaly. Volný čas jsem trávil s triedrem 15×50 se stabilizací obrazu naháněním jen tak zpaměti právě viditelných objektů Messierova katalogu (nakonec jich bylo 76) nebo oblíbených asterismů (65). Projel jsem si i kupu galaxií v Panně dobsonem a zkouknul nějaké planetárky a kulovky. Když jsem to teď sečetl a přidal ještě pár desítek navštívených dvojhvězd, tak jsem napočítal dobrých 250 objektů. Jako průprava na plánovaný Herschelův maratón to bylo docela dobré.

Koukal jsem i na Jupiter, když jsou teď na něj ideální podmínky, co byl před pár dny v opozici. Přecházela akorát Velká rudá skvrna a  měsíčky Europa s Ganymedem pluly celý večer stále pospolu těsně u sebe. Když pak vylezl Mars ve Štíru dostatečně vysoko, odpíchl jsem se od něj k nedaleké kometě 116P/Wild. I v té malé výšce nad obzorem už byla při 177× tušitelná a při 230× pak již zřetelně vidět.

Pozorování jsem zakončil pohledem na Saturn. Byl také ještě nízko, tak obraz za moc nestál. Jeho čas ale teprve přijde.

Škoda že se nikdo nepřidal. Společnost mi dělaly jen srnky. Pořád ale lepší než divoká prasata, od kterých byla louka místy pěkně rozrytá. Vybrané pozorovací místo na Prosíčce mám rád. Je tam pěkný rozhled a má zvláštní kouzlo. Východ je sice mizerný díky světelné čepici Železného Brodu a na západě šajnuje do nebe diletantsky osvícený Pantheon, jih je ale dobrý a zdobí ho pěkná silueta Suchých skal. A navíc to tam mám nejblíž.

Doma jsem po příjezdu naměřil mým pesimistickým eskvéemkem jen 20,9 MSA, což je sakramentský rozdíl. Vlhkost v údolí určitě udělala své. Loučím se tímto se zimou a už se těším na období kolem prvního jarního novu. Snad už to půjde pozorovat v Jizerkách.

Vic KaL ◊!

2 komentáře k “Kometární okénko – březen 2016”

  1. Marek Biely Says:

    Gratulace. 😉

    Na jižní Moravě počasí dlouhodobě nepřeje, občas se udělá hezky přes den, ale v noci se to vždy pokazí.

  2. slappy Says:

    Parádní report evidentně parádní noci : )