Edelweiss + Almberg 2016

Podobně jako se muslimové musí aspoň jednou za život vypravit do Mekky, tak i pro opravdového amatérského astronoma je povinnost se minimálně jednou za rok podívat na Edelweissspitze. Musí být samozřejmě jasno, alpské vrcholy pokud možno ještě bez sněhu a Měsíc kolem novu, aby to mělo vůbec smysl. Což bohužel nebývá zas tak moc často. Letos ale nastaly přeci jen ty správné okolnosti v noci ze čtvrtka 29. na pátek 30. září.

Ačkoliv jsme akci plánovali dlouho dopředu, až do poslední chvíle nebylo jasné, zda vyjde počasí. Rozhodnutí padlo ve čtvrtek ráno, jenže s tím už nepočítal Aleš ani HoPi, tedy účastníci minulých výprav. Vypadalo to, že tedy pojedu sám. Na poslední chvíli jsem ale přemluvil Honzu z boleslavské hvězdárny, který měl shodou okolností sbaleno, že pojede do Německa na HTT. Jenže pro Herzberg byla předpověď počasí pesimistická, tak to přemlouvání nebylo zas tak obtížné.

Sešli jsme se po druhé hodině v Boleslavi, kde jsme přeložili Almaru k Honzovi do většího auta a o půl třetí vyrazili směrem na jih. Abychom se vyhnuli zácpám a dálničním poplatkům, vzali jsme to přes hraniční přechod ve Strážném. Cestou jsme viděli krásné parhelium u zapadajícího slunce a poté nám směr chvíli ukazovala ještě zářící Večernice.

Na vrchol Edelweissspitze jsme dorazili až za tmy. Cesta dlouhá bezmála 600 km nám trvala s několika zastávkami dobrých osm hodin. Příjemné překvapení přišlo hned vzápětí. Na parkovišti se už tyčily dva monsterdobsony.


Uweho 27″ ultralight

První byl nám už dobře známý Uweho 27″ travelscope a hned vedle stál zbrusu nový 36″ kousek s optikou od Lockwooda, který přivezl Frank. Moje 16″ Almara vedle nich vypadala jako začátečnický firstscope. :^] Honza si vzal s sebou jen oblíbený hledač komet – refraktor 150/750 mm.


Frank u svého 36″ mazlíčka

Ale komety byly hlavně mým bodem zájmu. Pod nádherně tmavou oblohou s výborným seeingem a s nedávno omytým zrcadlem by byl hřích nezkusit i nějaké slabší kousky. S dosahem přes 16 mag bylo možno kromě běžně pozorovaných jasných (tj. do 15 mag) vlasatic ulovit i třeba takovou C/2016 N4 (MASTER) nebo 56P/Slaughter-Burnham, které jsem ještě z Jizerek neviděl.


Honza s hledačem komet

Došlo samozřejmě i na mnoho deepsky objektů. Díky jižnější zeměpisné šířce a kvalitnímu obzoru je možno pozorovat snadno i objekty s deklinací −40°. Třeba v takové kupě galaxií v Peci jsem napočítal 35 kousků, pěkná byla i galaxie NGC 55 v Sochaři nebo kulovka NGC 1851 v Holubici.

Největším zážitkem ale bylo pozorování obřími dobsony. Při spatření Krabí mlhoviny jsem si připadal jako Lord Rosse u Leviathanu. Rozdíl mezi 27″ a 36″ byl při porovnávání stejného objektu opravdu značný. Jemnou strukturu vláken mlhoviny vykreslil větší přístroj do nejmenších detailů jako na fotkách a pulsar v mlhovině doslova zářil. Stejně tak Řasová mlhovina vypadala jako svítící řeka a pohled přes 916mm zrcadlo pod tmavou oblohou překonal i pověstný metrový dalekohled na HTT. Pěkným challenge objektem pro 27″ byla trpasličí galaxie PGC 198196 na okraji NGC 253, která sama o sobě byla rovněž famózní. Dobrá legrace byla i pozorování centrální hvězdy v Prstencové mlhovině. Při použití Uweho speciálního CS filtru mlhovina prakticky zmizela a zůstaly jen dvě hvězdičky uvnitř. Kapitolou samou o sobě bylo pozorování mlhoviny v Orionu. Slovy se to dá jen těžko popsat. Nikdy bych si rovněž nepomyslel, kolik je kolem Trapezu dalších slabších hvězd kromě těch šesti, které běžně pozorujeme.


Frank, Uwe, Honza, Almara a Vic před východem slunce

Škoda že noc netrvala déle, bylo by stále na co koukat. Nad ránem jsme se ještě pokochali vycházejícím Merkurem, který se znenadání postupně rozsvítil po půl šesté nad alpskými štíty. O hodinu později vykoukl nad obzor i tenoučký srpeček Měsíce. Ten jsme pozorovali nejdřív triedrem, poté byl vidět už pouze v dobsonu. Do novu mu chybělo nakonec jen 19 hodin. Vylepšil jsem si tak nečekaně svůj osobní rekord ve spatření tenkého Měsíce z roku 2002 o dvě a půl hodinky.


Závěrečná skupinovka (Vic, Uwe, Frank a Honza)

Po východu slunce jsme udělali pár fotek, posnídali, zamávali Karllovi do kamery a sjeli do údolí, abychom si na dvě hodiny pospali. Po poledni jsme vyrazili na cestu zpět.

Ovšem nejeli jsme jako obvykle rovnou domů, stavili jsme se ještě v Bavorském lese, kde právě probíhalo tradiční setkání německých astronomů Almberg Treffen.


Vic, Winni a Stathis (co brousil 32″ zrcadlo) u Tschuriho

Tam se nám dostalo milého přivítání ze strany německých kolegů. A ani zde nechyběly velké dalekohledy. Největší byl Tschuri – nově postavený 32″ dobson, který spoluvlastní Winni a Andreas, byl tam rovněž nám už dobře známý Jörgův 25″, který přijel rovnou z HTT a je mimochodem na prodej. Škoda že Jörg nevozí svůj 28″ binodobson, to by teprve musela být síla. Wolf tentokrát nepřivezl svoji osmistovku jako loni, měl tam ale úžasný binar 25×150 od Fujinonu a paletu špičkových triedrů od Swarovského.


Honza, Vic a Jörg u 25″ skvostu

Počasí už v pátek nemělo být ideální, ale nakonec se dalo pozorovat celou noc, byť sem tam plula po obloze vysoká oblačnost a nedaleký meteorologický zelený laser kreslil do mraků silnou čáru. Nejprve jsem si projel celou obohu v obřím binaru, abychom se pak s Honzou přesunuli k velkým dobsonům. Díky nevídané ochotě majitelů jsme si mohli s oběma kanóny hrát a dívat se, na co jsme chtěli. Využili jsme tedy příležitosti a projížděli jednu planetárku za druhou.


Honza s Fujinononem 25×150

Zalomili jsme to v jednu ráno, i když obloha byla stále dobrá. Přeci jen únava z probdělé minulé noci byla už znát. Honza vytáhl stan, já jsem si ustlal nedaleko pod přístreškem. Sobotní dopoledne jsme strávili zajímavými rozhovory s ostatními účastníky, zašli jsme i na přednášky do nedalekého hotýlku a kolem třetí vyrazili přes hranice zpátky do Čech. Domů jsme dorazili už skoro za tmy. Následně jsme zjistili, že jsme se akorát minuli s Ladkem, který se na Almberg také zajel nakonec podívat.

Z výletu mám opravdu velkou radost. Hezky jsme si zapozorovali pod kvalitní oblohou s báječnými dalekohledy a získali navíc spoustu nových přátel. Nejpozději za rok se na obě místa určitě rádi vrátíme!

Vic KaL ◊!

4 komentářů k “Edelweiss + Almberg 2016”

  1. Winfried Seeliger Says:

    Hi Victor and Honza,

    it was nice to meet you both!
    Nice side you have here, unfortunately my tschechisch language goes to zero, but I try it with google translater… ;-)
    I hope we see us latest next year again at the Almbergtreffen: 22-24 sept. 2017!

    Greets and alwayes a handfull stars underneath your scope
    Winni :-)

  2. Vic Says:

    Thanx a lot!
    You can expect long queues of czech astronomers around your Tschuri telescope next year!

  3. Ladek Says:

    Jak uz napsal Viktor, opravdu jsme se minuli asi někde u Hoštic.Z důvodu pracovní vytíženosti jsem mohl jet až v sobotu.Na Almberg jsem s kamarádem dorazil okolo páté odpoledne.Bohužel počasí nám už moc nepřálo, večer okolo desáté se už začaly kupit mraky.Ale stálo to za to, pokoukat se obřími dalekohledy.Příště musím vyrazit s lepším počasím….
    Ladek

  4. Martin Gembec Says:

    Thank you for you invitation. Hope next year with me.

    Letos jako obvykle jsem neměl nárok, ale snad se někdy trefí jasno a volno do sebe a na Edelweiss se podívám, ovšem kdoví, zda tam ještě někdy zavítá ta devadesátka. Je to holt úděl nás, co nemůžeme kdykoli a velká gratulace těm vytrvalejším :-)