Slunovrat na Sněžce

Když bylo Zarathustrovi třicet let, opustil svou domovinu i jezero své domoviny a odešel do hor. Zde se kochal svým duchem a svou samotou a po deset let se jich nenabažil. Posléze však se proměnilo jeho srdce, – a jednoho jitra vstal se zořou, předstoupil před Slunce a promluvil k němu, řka: „Ty veliká hvězdo! Čím bylo by tvé štěstí, kdybys neměla těch, kterým svítíš!

východ Slunce na Sněžce sekt

Podobně jako Nietzscheho románový hrdina jsem si připadal, když jsem nejkratší noc v roce, podnikl výstup na nejvyšší horu Čech. Po desetikilometrové túře z Erlebachovy boudy, trmáceje se za svitu čelovky hustými mraky, které těžce seděly na hřebenu se stal téměř zázrak. Sto metrů pod vrcholem Sněžky a 20 minut před východem Slunce se oblačnost rozestoupila. Zatímco nad Čechami panovalo jasno, polská strana byla přikryta inverzí. Nad východem svítil srpek Měsíce v konjunkci s Venuší a netrvalo dlouho, aby nad mořem z mraků začalo vykukovat Slunce, které jsme přivítali přípitkem sektu. Jen ty ranní NLC už jsem nestihl… Desetikilometrový sestup pak zpříjemnila snídaně na Luční boudě a následné koupání v ledových vodách Bílého Labe.

Aleš Majer

Ještěd

Měsíc Venuše

Měsíc Venuše a Slunce

Jeden komentář k “Slunovrat na Sněžce”

  1. slappy Says:

    Krásný report, díky!