Kometární okénko – červenec 2017

Poslední dvě pozorovací akce se natolik vydařily, že stojí rozhodně za zaznamenání. V létě bývá v Jizerských horách krásně nejen přes den, ale i za tmy. To se naší partě z Klubu astronomů Liberecka potvrdilo právě při víkendových nocích z pátka na sobotu a zejména pak ze soboty 29. na neděli 30. července.

Foto: © Honza Myška

Čistá, průzračná obloha a slušný seeing nás čekaly na našem oblíbeném pozorovacím stanovišti v polských Jizerkách. Ani nepamatuju, kdy naposledy mi ukazovalo moje pesimistické SQM-L hodnoty přes 21,4 MSA s Mléčnou dráhou v zenitu. Že jsou hodnoty lezoucí z měřáku reálné potvrdilo Ladinovo širokoúhlé SQM hodnotami kolem 21,3. Prostě paráda. A co jsme viděli?

Kromě mnoha objektů vzdáleného vesmíru jako jsou planetární mlhoviny nebo supernovy jsem se věnoval tradičně hlavně kometám. Ačkoliv v současné době není na obloze žádná pěkně jasná, přeci jen je co pozorovat.

Hned po setmění kulminuje nízko ve Střelci periodická 213P/Van Ness. Není moc jasná a díky nízké deklinaci není proto ani snadná. Ve 40cm dobsonu ale už viditelná je a bude se to ještě zlepšovat aspoň co se týče výšky nad obzorem. V roce 2011 jsem si na ní vylámal zuby, letos se ji konečně při svém druhém návratu podařilo zalogovat.

Mnohem výš na večerní obloze najdeme opět ne příliš jasnou C/2015 O1 (PanSTARRS). V těchto dnech je možno ji spatřit v jednom zorném poli s planetární mlhovinou NGC 6210 v Herkulu. Nemá ale ani 14 mag, tak se poměřovat s výraznou Želví mlhovinou ani nesnaží.

Rovněž v Herkulu jen ještě o něco slabší je C/2016 M1 (PanSTARRS), která se nachází na severním okraji tohoto souhvězdí. Bylo potřeba jít až na skoro 400násobné zvětšení, aby byla detekce v 16″ dalekohledu pozitivní.

Podmínky byly ale více než dobré, tak se do zorného pole dostala i hvězda Ed Asich (ι Dra), kolem které prochází další z řady panstarrsek – slaboučká C/2016 N6 (PanSTARRS). Překvapivě tam bylo cosi tušitelného při velkém zvětšení, což by znamenalo, že kometa je už jasnější než 16 mag. Její čas ale teprve přijde.

Nadějná je i ta s dlouhým názvem C/2015 VL62 (Lemmon-Yeung-PanSTARRS). Promítá se do krku Pegase a ze všech předchozích je nyní asi nejlépe pozorovatelná.

Oproti tomu je 29P/Schwassmann-Wachmann už docela duchařina. Bude asi potřeba počkat na další outburst, aby byla snáze pozorovatelná. Nepomáhá ani poloha nízko v Kozorohu. Ve 400mm apertuře byla sotva viditelná.

Nad ránem je ke spatření hned trojice pěkných vlasatic. Nejlepší z nich je C/2015 ER61 (PanSTARRS). Je potřeba být trpělivý a počkat, až vystoupá dostatečně vysoko. Pak lze na hranici Berana a Býka spatřit velký difúzní kruhový obláček. Ideální čas je kolem 3.00 SELČ.

Níž v Eridanu „září“ nedávno objevená C/2017 O1. Ta je rovněž velmi difúzní, ale i přesto dobře viditelná při malých zvětšeních. I zde je potřeba najít správný kompromis mezi výškou nad obzorem a pokračujícím rozbřeskem.

To samé platí i pro poslední z našeho kometárního výčtu, periodickou 217P/LINEAR. Po osmi letech se nám opět vrátila a nyní je už v dosahu našich malých přistrojů. Zatím to ale rozhodně není žádná vypalovačka. V roce 2009 byla vidět lépe, tenkrát jsem ji pozoroval binarem.


Foto: © Honza Myška

To je tedy desítka pozorovaných komet během poslední čtyřhodinové seance. Pozorování nám zpříjemňovala i spousta padajících hvězd, část už i z roje Perseid. Můžeme se tak těšit na o něco delší srpnové noci zpod nejlepší oblohy, kterou tu na severu Čech máme v dosahu.

Vic KaL ◊!

A ještě odkaz na parádní report od Ladise.

PS: Vyšla i třetí noc (z 31. 7. na 1. 8.), tentokrát se pozorovalo na české straně (SQM-L 21,41 MSA) a vznikla při tom i tato fotka Řasové mlhoviny v Labuti:

Odpověď