Kometární okénko – prosinec 2017

Asi poslední rozumná šance na pozorování v roce 2017 se naskytla dnes nad ránem. Měsíc stihl zapadnout ještě před půlnocí, tak jedinou neznámou bylo, zda vyjde i předpověď počasí. V plánu jsem měl vyrazit nad ránem na Frýdlantsko a po nedávné večerní mrazivé seanci na Jizerce udělat ranní pokračování v honu na zbylé komety.

Kupodivu se ve 3 ráno vyjasnilo i u nás doma, ale Almara byla už naložená, tak jsem po krátkém zvažování dalších bližších lokalit vyrazil nakonec stejně na Bulovku. Cestou jsem to vzal přes Kopaninu, kde byla mlha, že by se dala krájet, a k tomu pěkné blátíčko. Na Albrechtickém kopci zas fičelo, div mě to nesmetlo auto ze silnice. Byl jsem chvíli na pochybách, zda to nebude zbytečná cesta, ale nakonec jsem udělal dobře a ničeho nelituju.

Hned po příjezdu mě přívítala nádherná jarní obloha s Velkou medvědicí v zenitu a překvapivě i bezvětří. Moje SQM-L ukazovalo přes 21,4 MSA. Paráda! Vzápětí mě ale polil studený pot, když jsem se podíval na 400mm zrcadlo právě vytaženého dalekohledu. Přes noc se v autě orosilo a prakticky tak osleplo. Naštěstí začalo lehce foukat a za pár minut byla optika čistá. Hurá, jde se pozorovat!

Nad západem se pomalu skláněl k obzoru Orion s Býkem a tam kousek pod Hyádami září kometa C/2016 R2 (PanSTARRS). Byla už opravdu dosti nízko, ale stále ještě nad zákalem v nižších vrstvách, takže spatřit šla, ale nebylo to žádné extra pokoukání.

Abych si spravil chuť, obrátil jsem 16″ dobsona do Raka, kde se nedaleko Jesliček nachází pěkná C/2017 T1 (Heinze). Z celé plejády prosincových komet je asi nejhezčí. Dobře vidět byla i v nejmenším přiblížení 110×, jak je nyní už tak jasná.

Pak jsem zůstal stále v Raku, jen o kousek výš a zkusil ulovit slaboučkou C/2016 A1 (PanSTARRS). V tom okamžiku mě ale zaujal svítící bod s jasností Venuše nízko nad východním obzorem v hlavě Herkula. Bylo 04.35 SEČ. Během chviličky se kolem něj udělal namodralý světlý obláček o průmeru asi dvou úplňků. Vypadalo to, jako když si letadlo s čelním reflektorem proráží cestu mlhou. Jenže nic takového tam vskutku nebylo. Světlo vzápětí pohaslo a kruhový mráček se rychle zvětšoval. Během tří minut už měl průměr skoro 20 stupňů, za dalších pět minut už sahal od hlavy Draka až k Jupiteru. Na severním a západním okraji se vytvořil hustší pás, jakási rázová vlna. Už nešlo o kruhový oblak, spíše lemovaný čtvrtkruh. Východní strana nebyla ostře ohraničená, ztrácela se nedaleko Vegy, na západě sahal až ke Spice. Po čtvrt hodince už byl zahalen celý Pastýř a vypadalo to jako Mléčná dráha táhnoucí se od Marsu přes Arktura až do Draka. Během dalších 5 minut ale čmoud rychle zmizel a divadlo tak po 20 minutách skončilo. Už jsem se bál, že to zahalí celou oblohu a bude s pozorováním šmitec. Přemýšlel jsem také, jaká raketa to asi mohla být a co nám to do atmosféry zase vypustili za sajrajt, až jsem úplně zapomněl na kometu. Navíc se mi za zády přesně na opačné straně rozsvítily polské skleníky. Sic!

Nebe bylo nad východem ale opět čisté, tak jsem mohl pokračovat v kometárním honu a zkouknout dvojici periodických difúzních potvůrek v Panně. Výš u Auvy (δ Vir) se nachází 62P/Tsuchinshan. Ta byla pěkně viditelná i přes svit blízké hvězdy 7,3 mag při nejmenším zvětšení jako celkem velký mlhavý flíček nepatrně kondenzovanější ke středu.

24P/Schaumasse je také velká a silně difúzní, navíc bez náznaku kondenzace, ale pořád snadno nalezitelná nedaleko Syrmy (ι Vir). Stačí si ji nechat vystoupat trochu výš nad obzor. Pro Almaru tedy opět žádný problém.

Mnohem těžší je v těchto dnech C/2017 O1 (ASASSN). Pohybuje se zvolna v Cefeu nedaleko Polárky. Z její bývalé krásy toho už moc nezbylo. Začíná být problém ji vůbec v bohatém poli spatřit, jak je rozplizlá. Obávám se, že se s ní můžeme nadobro rozloučit. V dalším novu už asi pozorovatelná nebude.

Máme za ní ale náhradu. Nebo možná hned několik. Z Pastýře k hranicím Draka si to šine C/2016 N6 (PanSTARRS). Dotáhla to už k 14 mag, takže je snadněji viditelná než před pár měsíci. Je na obloze slušně vysoko a má hezké stelární jadérko, proto patří spíš k těm jednodušším cílům.  Navíc bude ještě zjasňovat.

To od C/2015 O1 (PanSTARRS) už víc neočekávám. V tomto čase se vyskytuje nízko v Herkulu, takže ji nikdo zřejmě nepozoruje, ale viditelná je stále celkem dobře, i když tentokrát byla nalepená na hvězdičce 13. velikosti, a tak nebylo úplně snadné ji odlišit.

Podle očekávání jsem už neulovil C/2016 N4 (MASTER) u hranice Draka a Labutě. Seeing byl tentokrát dost mizerný, takže se nedalo nakládat moc velké zvětšení. To bylo poznat zejména na planetách. Jak Mars, tak Jupiter plavaly jak mince na dně bazénu.

Pomalu svítalo, teplota se ale stále pohybovala pár stupňů nad nulou. Nečekaně bohatá byla i úroda pěkných meteorů. Zbylý čas do východu Merkura jsem si krátil naháněním C/2016 M1 (PanSTARRS), která se schovávala jen těsně nad obzorem v Hadonoši. Bylo zajímavé, že v nižších vrstvách byl vzduch klidnější než pak ve výšce od nějakých deseti stupňů dál.

Zjišťuju, že pozorování samostatně bez rušivých lidských elementů má něco do sebe, i když tentokrát mě docela mrzí, že jsem se nemohl s nikým podělit o dnešní neobvyklý kosmický zážitek a ani nebyl nikdo, kdo by to pro ostatní zaznamenal.

Tak třeba příště, vy lenoši líní!

Vic KaL ◊!

Jeden komentář k “Kometární okénko – prosinec 2017”

  1. Vic Says:

    Dnes jsem si dal na Bulovce repete. Obloha horší než minulou noc (SQM-L 21,25), ale zase mnohem lepší seeing. Dalo se nakládat i 400×, takže C/2016 A1 (PanSTARRS) nakonec neodolala.
    Z Kapustin Jaru tentokrát žádný TOPOL nestartoval, tak to bylo bohužel už bez té teatrální vložky, jen skleníky nezklamaly a zase ve čtvrt na šest začaly šajnit.