Kometární okénko – květen 2018

Květnové noci jsou už krátké a na kometárním nebi se toho moc zatím neděje, ale i tak je, myslím, co obdivovat. Posledních několik nádherných jasných večerů s couvajícím Měsícem k pozorování přímo vybízelo. Nejlepší noc byla nakonec ta na dnešek, kterou jsme strávili na oblíbeném odlehlém místečku v polských Jizerkách.

Pořádná tma začala až na konci astronomického soumraku po 23. hodině SELČ, ale do třičtvrtě na tři, kdy vycházel Měsíc, se toho dalo stihnout dost. Kromě tří supernov (2018zd, 2018aoz a 2018aoq) a mnoha dalších objektů, zejména galaxií, jsem se věnoval hlavně starým známým už mnohokrát pozorovaným vlasaticím, ale nakousnul jsem i pár nových kometárních kousků.

Zvečera se stále dobře hledají tři pěkné PanSTARRSky. Nejdříve zapadá C/2016 R2 (PanSTARRS), co je poblíž Capelly. Teda ona vlastně nezapadá, je cirkumpolární, ale pozorovat to chce hned po setmění, kdy je ještě dost vysoko nad obzorem. Řeklo by se, že s jasností kolem 12 mag by se mělo jednat o snadný cíl, ale díky svému difúznímu vzhledu a bohatému poli, na které se promítá, to zas až taková procházka růžovým sadem být nemusí.

Snadnější určitě bude C/2016 N6 (PanSTARRS), která je o něco výš v Rysu. Má sice 12,5 mag, je ale hezky kondenzovaná. Vypadá jako malinká kruhová ploška a je vidět už při malém přiblížení. Nechá si ale na rozdíl od erdvojky líbit naložit i větší zvětšení.

Podobně snadná je i poslední z trojice C/2015 O1 (PanSTARRS). Je o chloupek slabší než druhá jmenovaná, zato na nás shlíží přímo ze zenitu nedaleko oje Velkého vozu. Je také maličko víc rozplizlá proti N6, ale stále bez problémů viditelná i v mnohem menších přístrojích, než je moje 16″ Almara.

Oproti tomu je 364P/PanSTARRS maximální duchařina. Ta se nachází v Raku nedaleko pěkné dvojhvězdy ι Cnc. Při jejím objevovém návratu před pěti lety jsem ji alespoň podle mých záznamů nezalogoval, ale teď se to už povedlo. Zatím bohužel nedosahuje ani 15 mag, takže i při 383× se bočně zjevovala jen občas během krátkých okamžiků lepšího seeingu. Bude ale ještě zjasňovat, tak se snad dočkají i majitelé menších kanónů.

Na ranní obloze pak máme další dva obtížnější kometární objekty. Mám na mysli C/2017 M4 (ATLAS) v Labuti a 21P/Giacobini-Zinner o něco níže v Lištičce. Obě rovněž dosud neprolomily hranici 15 mag, ale zatímco první jsem už byť ne úplně snadno vykoukal, na druhé jsem si minulou noc prozatím vylámal zuby. Klacky pod nohy hází zejména Mléčná dráha. V hustém poli slabých hvězd se podobné slabé mršky snadno ztratí. Tady ale určitě nemusíme truchlit. Do léta nám rychle zjasní natolik, že bude snadno viditelná i triedrem. Tak se aspoň máme na co těšit.

Na závěr jsem si nechal to nejlepší. Hranici Orla a Střelce právě přelezla C/2016 M1 (PanSTARRS). Je velmi jasná (10 mag) a snadno viditelná. Praští hned do očí, když tím směrem namíříme dalekohled a koukneme do okuláru. Ukáže hezkou kruhovou komu s difúzním okrajem a hustší středovou částí. Sice bez ohonu, ale jinak kometka jak má být. Je to takový příslib do dalších měsíců. Sama nám sice zmizí zanedlouho na jižní obloze, ale přijdou další!

Vyhlížet můžeme například 48P/Johnson, která je už nyní pozorovatelná, ale tuto noc u ní strašil akorát Moonulák. Pak tu máme 66P/du Toit, jenž dosáhla sice už na 10 mag, je ale bohužel viditelná zatím jen z jižních zeměpisných šířek. A zmínit bychom mohli i 37P/Forbes, která ale není a nebude tak jasná (13 mag) a i ta má v současné době dost nepříznivou zápornou deklinaci. Otázkou je, co předvede jinak slibně vypadající C/2017 S3 (PanSTARRS), ale to si povíme třeba příště.

Kometám zdar!

Vic KaL ◊!

Odpověď