Na obratníku Raka

Bino 15×70 v Egyptě

Bino 15×70 v Egyptě

S druhou polovinou prázdnin přišla také povinnost vyrazit na rodinnou dovolenou. Letos jsem se rozhodl koupit nějaký „last minute“ pár dní před odjezdem a hned po Perseidách někam vyrazit. Ve hře bylo Řecko, Albánie, Baleáry, ale nakonec jsem (ani nevím proč) kývnul na Egypt. Neodradila mě ani vzpomínka na dlouhodobější letní pobyt v Káhiře před deseti lety (teploty kolem 40 °C), naopak jsem se začal celkem těšit na podmořský život korálových útesů Rudého moře i přes nedávný smrtelný útok žraloka na českého turistu. Do příručního zavazadla jsem automaticky přibalil malý triedr Kowa 8×30 s tím, že budu okukovat holky na pláži a možná uvidím i něco na obloze.

Nakonec jsem se podíval do mapy, kam že to vlastně jedeme a zjistil, že by tam zase tolik světelného smogu (jako například na Vánoce v UAE) být nemuselo. Další argument – Měsíc krátce po novu a zeměpisná šířka 25 °N (takže jsem vlastně úplně na obratníku Raka tentokrát nebyl, jako např. předloni na Kubě) způsobil, že jsem na poslední chvíli zaměnil malou Kowu za podstatně větší a hlavně těžší Deltu 15×70 ED a do kufru přibalil i stativ. A dobře jsem udělal. Po přistání na Marsa Alam International Airport a další asi hodinové cestě autobusem někam na jih, jsem se ocitl v docela pěkném resortu. Jaké bylo moje překvapení, když v hale u recepce stál jako dekorace stařičký Newton 130/900 na EQ2 s plakátkem nabízejícím Astro Tour.

Plakát Astro Tour

Plakát Astro Tour

Ještě týž večer jsem se sešel s člověkem, který tu zajišťoval tyto „no man’s land adventures“, a po delším rozhovoru jsme dospěli ke konsenzu. Vysvětlil jsem mu, že mě jízda na velbloudu či čtyřkolce a arabská večeře pod hvězdami s ukazováním souhvězdí laserem a vyprávěním antických bajek fakt moc nezajímá, ani to že nás nebude minimálně pět osob, ale jen já sám a taky že nechci nové Rolexky (good fake from Dubai, no shit from China…). Nakonec jsme se dohodli na „bakšiši“ 50 Eur (hold jsou to náturou obchodníci) a na následujícím večeru, dokud je Měsíc ještě malý srpek.

Po večeři, kde jsem se dopustil dietní chyby a nacpal se dvěma talíři mého oblíbeného Om Ali, jsme terénním vozem vyrazili na západ od pobřeží do nějakého vádí v Eastern Desert. Kousek dál se zvedají docela pěkné kopce až do výšek kolem 1500 m n. m., ale kdo by na ně v tom vedru šplhal. Z proklamovaného 16“ SCT (viz plakát) se nakonec vyklubal pouze 14“,  ale i tak mě možnost koukat pětatřicítkou pod celkem luxusní oblohou na věci, které u nás nevidím anebo jen nízko nad obzorem potěšila. Jih a západ byl výborný s dobrou průzračností až k obzoru, také tím směrem stovky kilometrů není žádná civilizace. Východní obzor degradují světla z hotelových komplexů a resortů u pobřeží. Venuše, Jupiter, Antares, Saturn a Mars jsou krásně seřazeni podél ekliptiky a tak krásně vysoko! Vždy se mě zmocňuje lehké vzrušení, když na dovolené v Chorvatsku vidím celého Štíra a tady je Sargas více než 20° nad obzorem. Vytahuji telefon a pouštím v nočním režimu Sky Safari, abych se vůbec zorientoval, co je to nad jihem za hvězdy. Jasně: Kentaur, Vlk, Pravítko, Oltář, Dalekohled, Indián, Mikroskop, Jeřáb… SCT nejprve rychle najedeme na Jupiter a Saturn, poté krásné mlhoviny Laguna a Trifid – když jsou přes 40° nad obzorem, vypadají skoro jako na fotkách, stejně tak M 16 a M 17. No a ty kulovky – M 22 a M 55 – fantazie, kam se na ně hrabe M 13… Pěkná, i když malá, je NGC 6723 spolu s nedalekou mlhovinou NGC 6726 v CrA. Najdeme i NGC 6752 v souhvězdí Páva zvanou The Starfish nebo The Windmill, s deklinací -60° je však nízko nad obzorem. Podstatně výše je NGC 6397 v Oltáři, také fantastická. Tohle je kurva kulový spodek a ne ten slabý odvar, co se snažíme občas vykoukat v mlžném oparu nad Pešákovnou na Jizerce… Čas ale hrozně rychle letí, když nad jihem svítí Peacock a ve výšce 37° kulminuje Mars, moje pouštní nirvána pomalu končí. Zatímco můj arabský průvodce balí dalekohled, kochám se temnými mlhovinami a zákoutími mléčné dráhy triedrem 15×70. Teplota 33 °C a vlhkost vzduchu 38 %. Prostě paráda.

Následující večery vyrážím se stativem a triedrem v ruce už pouze pěšky vždy kousek za resort, abych doprohlédl otevřenky a další jasnější objekty na které nebyl čas. Zkouším za soumraku z oranžové kaše vydolovat Omegu Centauri, ale marně (na ni by to tu chtělo být o měsíc dříve). Jak se zvětšuje a posouvá Měsíc, přesouvá se i oblast mého zájmu na ranní oblohu. Nad východem, tedy nad mořem je obloha také výborná, musím však popojít kousek po pobřeží, abych se vzdálil světel našeho resortu. Naštěstí zde jsou zatím pouze rozestavěné další developerské projekty a celkem tma. Jen občas prudí nějaký hlídač, ale je dobré mít vždy pár drobných dolarů nebo eur v kapse, neboť bakšíš v těchto končinách zmůže mnoho. Úspěch slavily i levné doutníky, mám pocit, že by mi klidně prodali tu rezavou pistoli, co mají za pasem… Ale zpět ke hvězdám. Ranní obloze vévodí vysoko nad obzorem Fomalhaut, který se u nás nesměle drží dost při zemi. Zde jeho místo zaujímá Achernar a můžu si tedy pomyslně, jako staří Argonauté, proplout řeku Eridanus od začátku do konce. Nad jihem se pak nachází Fénix, Hodiny, Rydlo, Holubice a severní partie Tukana a Mečouna. Samostatnou kapitolou jsou galaxie v Sochaři. U nás sotva viditelné ve větších přístrojích jsou zde lehkou triedrovou záležitostí. NGC 253 dostojí svému názvu Silver Dollar Galaxy i při patnáctinásobném zvětšení mého kukátka, navíc v jednom zorném poli s kulovou hvězdokupou NGC 288. Pěkná je i tenká NGC 55. U NGC 300 či 247 a dalších slabších kousků už by to na spatření detailů chtělo větší přístroj. Zdárně odlovím i další pěkné kulovky nízko nad horizontem – NGC 1261 a NGC 1851. To už ale pomalu svítá a nad východním obzorem mi vychází Merkur. Triedrem jej bez problémů naleznu, ale okem jej „nedám“. Nicméně mám odpozorovány všechny planety v průběhu jedné noci, neboť jsem samozřejmě nemohl vynechat ani pohled na Uran (bez problémů pouhým okem) s Neptunem. Nyní už nezbývá než počkat na východ Slunce, který je nad mořem vždy úchvatná podívaná a nikdy se neomrzí. Ještě mě vždy ráno zaujal jeden fenomén, a to téměř skokový nárůst světla na rozhraní nautického a občanského soumraku.

Fascinující na této destinaci je fakt, že víte, jaké bude počasí zítra, pozítří, za týden, za měsíc… I když jeden večer se vlhkost vzduchu vyšplhala na 67 % (standardně do 40 %) a vše pokryla nepříjemná rosa. Dále relativně dlouhá noc i v létě (východ Slunce kolem 5.15, západ v 18 hod.).

východ Slunce v Egyptě, Aleš
Foto východu Slunce mobilem přes triedr.

Aleš Majer

4 komentáře k “Na obratníku Raka”

  1. slappy Says:

    Parádní zážitky, díky za report : )
    Letos jsem viděl poprvé celého Štíra z Chorvatska a byl jsem jako v transu.
    Až jednou uvidím jižní oblohu budu si asi připadat jak na jiné planetě : )

  2. vladaman Says:

    Super. Moc díky.

  3. Petr Says:

    Děkuji za pěkný a zajímavý článek.
    Jaký používáte přenosný stativ, aby unesl 2,5 kg těžký triedr?

  4. Aleš Says:

    Doma používám pod 15×70 stativ Manfrotto 074 s polovidlicí TecnoSky eLLe (nosnost asi 9 kg) a cestovní odlehčená verze je Velbon Sherpa 200 s kulovou hlavou Benro KB-3 (ta je vidět i na snímku). I při plném vytažení nohou je sestava dostatečně tuhá na vizuální brouzdání po obloze při 15 násobném zvětšení – stejně mám aretaci nastavenou tak, abych mohl triedrem bez většího odporu stále pohybovat a když ho pustím (třeba na kouknutí do mapky…), aby zůstal v dané poloze. V podstatě je to v tomto případě spíš taková opora – při delším použití „z ruky“ bolí po chvíli ramena a paže umdlévají…