Kometární okno – Alpské podzimní žně

Ještě v létě, když jsem zalogoval svoji 198. kometu, jsem se strachoval, jestli vůbec do konce roku ulovím nějakou další novou, abych dosáhl počtu 200. Na obloze se sice vyskytovaly slabší kousky v teoretickém dosahu 16″ zrcadla, ale podmínky v české kotlině duchaření obláčků 15. nebo 16. hvězdné malosti moc nepřejí. Stačí ale, aby vyšlo počasí, popojede se k jižním sousedům a všecho může být jinak. Po minulé (už desáté) návštěvě Edelweissspitze jsem rázem na čísle 208! Tou poslední spatřenou vlasaticí byla vlastně ta první – první interstelární – kometa 2I/Borisov. Pojďme si to ale projít postupně.

Co je tedy nyní vidět na kvalitní tmavé (SQM-L 21,6+ MSA) obloze se skvělou průzračností a slušným seeingem, když máte k dispozici dalekohledy o průměrech 12, 16, 20, 27 a 32 palců?

Mnoho! Z komet hned dvacet kousků. A spousta z nich i v pubertálních aperturách.

Hned zkraje noci kulminovala nízko nad vrcholky alpských velikánů v souhvězdí Jižní ryby kometa C/2018 W2 (Africano). Donedávna kometární královna se s námi definitivně rozloučila v podobě ne moc výrazného (11 mag) mlhavého obláčku, když vystoupala už jen sedm stupňů nad obzor, aby zakrátko nadobro zapadla. Bye, bye.

Lépe je na tom 68P/Klemola ve Střelci. I když slabší (14 mag) a také nevysoko, pozorovatelná je při větším zvětšení stále dobře a ještě chvilku nám tu vydrží. Nedaleko je možno ještě zkusit ulovit další dva kousky. Slabou (15 mag) 160P/LINEAR a ještě slabší (16,5 mag) C/2019 K7 (Smith). Na ně je ale potřeba vzít už plnoletého macka, když obě se nalézají navíc velmi nízko.

To samé platí i pro C/2017 B3 (LINEAR), i když ta je o něco jasnější (14,5 mag), takže je viditelná i ve čtyřstovce. Je ale fakt do souhvězdí Jeřábu pět stupňů nad ideální horizont běžně dalekohledem nemíříme.

Pojďme ale už raději opustit nízké deklinace. Sice stále pod rovníkem, ale pro nás už slušně vysoko ve Vodnáři je k mání kometka 101P/Chernykh. Ačkoliv jsem si před odjezdem nestihl umýt zrcadlo, tak i přesto v těchto místech byla v 16″ limitní magnituda přes 16,6 mag, což samozřejmě znamenalo snadný úlovek objektu s jasností kolem 15 mag. Doma bych ji nedal, ani kdybych zrcadlo vyleštil do alabastrova.

Dál tu máme brnkačky v podobě 29P/Schwassmann-Wachmann v Rybách (14,5 mag), C/2018 N2 (ASASSN) v Andromedě (11 mag) nebo 260P/McNaught v Perseovi (12 mag). Poslední dvě spolu s C/2017 T2 (PanSTARRS) z Vozky (11,5 mag) s krásnými ohůnky, viditelnými ovšem až v 27″ kukátku.

Nesmím zapomenout ani na C/2017 K2 (PanSTARRS) v Herkulu, která je zatím extraduchařinou (16,5 mag), ale blýská se na lepší časy a za tři roky si ji snad užijeme i v triedrech. Teď je to na samé hranici detekovatelnosti v našich malých (16″ – 20″) dalekohlídcích i z pod výtečné oblohy. Pozor, efemeridy z MPC o pár minut nesedí, je pořeba si vyjet správné z JPL, abyste nekoukali vedle jak ta jedle.

Kolem půlnoci je nejlepší chvíle na další kometární snůšku. Nejprve doporučuji zkusit 114P/Wiseman-Skiff v Andromedě (15,5 mag) a pak sjet kousek níž do Býka na trojici v podání 261P/Larson, C/2019 K5 (Young) a C/2018 DO4 (Lemmon). Celé kvarteto je s jasnostmi mezi 15,5 a 16,5 mag vhodné tak pro půlmetr, ale vidět šly slušně i ve čtyřkilu, i když Larson byl tentokrát už dost na hraně.

Kdo rád jako já míří vodorovně (dá se totiž u pozorování ležet), nesmí si nechat ujít C/2016 M1 (PanSTARRS). Nachází se v Lodní zádi a o půl čtvrté ráno kulminuje jen 5 stupňů nad jihem. Pamatuji si, jak jsem se s ní loni v červnu loučil. A vida! Ještě se nám vrátila a má se stále k světu (14 mag). To potěší.

Nad ránem se můžeme pokusit ještě shlédnout tři slabší periodické kousky: 78P/Gehrels (15,5 mag), 155P/Shoemaker (15 mag) a 387P/Boattini (16,5 mag). Pozorování ztěžuje zodiakální světlo, takže jsou obtížnější, než by se podle magnitud mohlo zdát.

Na závěr tu ale máme chuťovčičku – kometu přilétávající z jiné planetární soustavy: 2I/Borisov. Postupně jsme na ni brali 400, 500, 700 a 900 mm dobsony a i když byla tušitelná i v menších strojích, pěkný pohled byl až v největším průměru. Odhadl jsem ji v rychlosti na 16,8 mag, ale možná byla ještě slabší. Ale co, byla tam a udělala nám radost! Kdo ví, kdy se zase poštěstí vidět na vlastní oči interstelárního poutníka.

A kdo ví, kdy se zas podíváme pod takovou špičkovou oblohu. Doufejme, že nejpozději napřesrok. Ať žijí komety, ať žije tmavé nebe!

Vic KaL ◊!

PS: Really big thanks to Uwe & Frank!

Odpověď